Nová kniha: Přehled hub Střední Evropy- těšte se!!!

[Jirka Kohl]

[no-X]

Volil bych podobně. Academia vlastně řadu publikací vydala v měkké i tvrdé vazbě a zákazník si mohl vybrat. Zrovna u knihy, kde bych si zvolil kvalitnější variantu, ale tu možnost nenabídla...

[Michal Mikšík]

Domnnívám se, že odpověď proč měkká vazba má možná mnohem jednodušší vysvětlení. Jen bych chtěl vám objasnit, jak vlastně academia vydává knihy. Na všechny publikace které academia vydává musí být schválena dotace na základě které je pak kniha vydána a financována. Domnívám se, že přidaný budget na tuto knihu už neumožnil udělat tvrdé desky, kdyby to udělal, podle mne by tím musel výrazněji snížit náklad což nechtěl.....ale může to být i trochu jinak....nicméně pokud se dočkáme dotisku, mám informace, že se za tvrdou vazbu bude výrazněji lobovat, tak uvidíme....

[Roman Manak]

[Josef Chalupský II]

Kniha v nové úpravě. Když tu původní vazbu viděl knihař, vyjádřil se na adresu nakladatelství ACADEMIA slovy, která nelze reprodukovat. Kupte na internetu, nechte si převázat a dostanete se na cenu jen trochu vyšší než mají v libovolném knihkupectví.

[no-X]

To vypadá dobře, konečně zpracování adekvátní obsahu

[Josef Chalupský II]

Ke knize Holec,J., Bielich,A. a Beran,M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha, 624 pp. Cena ve volném prodeji 895 Kč, v internetových obchodech v rozmezí asi 610-650 Kč.

Poslyšte názor laika. Těžko, přetěžko se k té knize něco říká. Člověka věci neznalého a houbaře-začátečníka na prvním místě uchvátí množství a kvalita obrázků. Pak nejspíš zalistuje obsahem a vyhledá kapitoly "jedovaté houby" (str. 57) a "houby v kuchyni" (str. 59). Druhý člověk mírně pokročilý, který do lesa nejen chodí a houby sbírá pro kuchyňské účely, ale také si o nich občas něco teoretického přečte, nebude mít úkol hodnotit nijak lehký. Vytanou mu na mysli řady houbařských a mykologických publikací na regálech knihkupectví a veřejných knihoven. Některé z nich přece četl. Některé má dokonce doma. A tak vezme ten Přehled, tu tlustou bichli pořádně do rukou, a ponoří se do čtení. Čte a čte, přeskakuje a vrací se. Občas zabrblá, že tady tomu teda není vůbec rozumět. Místy si vzpomíná, že už to někde viděl, že už o tom něco četl. Jde a najde doma na poličce nějakého "smotlachu" nebo "piláta a ušáka", aby se podíval, co že o těch věcech napsali jiní a jestli to z těch starších knížek lépe pochopí. A když o té knížce začne skutečně přemýšlet a nenechá ji prolistovanou jen tak válet vedle televize, když ho ty houby začnou znovu bavit, začne podvědomě srovnávat. Řekne si, co už třeba o těch houbách věděl a napadne ho, co mu vlastně tahle další knížka přináší nového. Když u toho přemítání ještě nějaký čas vydrží, a jistě to nebudou pouhé minuty, tak si sedne, vytáhne starý "čtenářský deník", který si musel založit během školní docházky a do kterého musel zapisovat "povinnou četbu", třeba Kámen a bolest - uff! - to se nám to četlo, chopí se tužky a dá se do psaní:

Obdivuhodné dílo ve své kategorii. To jest populárně naučných knih či popularizujících příruček. Publikace je určena všem zájemcům o běžné i méně běžné makromycety středoevropského regionu. Říkáme-li všem, myslíme, že začátečníci a mírně pokročilí na prvním místě více ocení rozsáhlé a výborné obrazové zpracování. Kniha je totiž psána poměrně úsporně a "hutně". Konečně napsali ji špičkoví profesionálové české obce mykologické. Styl a obsah zejména úvodních textů (str. 9-83), ačkoli na řadě míst proložený přátelskými adjektivy nebo příslovci, včetně vstupu do české historie - viz Přemyslovci versus Habsburkové, bude asi vyhovovat spíše pokročilým, a předpokládá jisté znalosti. Právě styl a úspornost jsou klíčovými formálními rysy této knihy. Autoři se snažili nevynechat mnoho z dnešní mykologie velkých hub. Zároveň však všechno to, co popisují a vysvětlují, činí s ohledem na celkově omezený rozsah a objem publikace. Kniha neměla ambice státi se vyčerpávajícím kompendiem veškerých hub a všeho, co je dnes o houbách známo (str. 11). Je mně jasné, že to nejde. A tak se dozvídáme skutečně mnoho, ale současně jsou nám ponechány dveře otevřené k další samostatné práci, poznávání a studiu. Na konci každé kapitoly je uveden seznam doporučené literatury. To jsou ta otevřená dvířka. Autoři nás přesně a koncísně seznámili s jádrem každého problému, místy věci vysvětlili potud, pokud to bylo možné, a zbytek nechávají na nás na čtenářích. Tak jest. Ono to všechno o houbách nám nejde "natlouct" do hlavy v jediné knize. To by to musela být tučná skripta! A ani ta ještě nejsou sama o sobě zárukou, že to všechno pochopíme. Kde je jádro této knihy, jak ji pochopit a vystihnout jedinou větou? Ona je vlastně jakýmsi nanejvýš velmi stručným přehledem a úvodem do mykologie tzv. velkých hub. Prostorově omezenou příručkou nabitou informacemi, která přesto chce být co nejvíce ohleduplná a přístupná. Ale ten hlavní důvod, proč se k té knize nelze vyjádřit jen tak "od boku", je následující. Je to dílo, kterým vrcholí jistá životní etapa autorů, kteří během své profesionální kariéry dospěli k určité osobní úrovni poznání a porozumění na poli mykologie. Dnes o tom napsali svůj Přehled zaměřený v první řadě na houby vřeckaté a stopkovýtrusné. Na tom prakticky nejde nic kritizovat, nejde na tom nic měnit. Tak to prostě napsali oni a napsali to mistrovsky. Je to jejich vidění světa středoevropských makromycetů. Jiní by to napsali jinak.

Shrnuto a podtrženo. Všechno už tu v nějaké podobě bylo. A co je tedy nového? Po stránce formální je to styl: úsporný, hutný, maximálně precizní, takřka bezchybný. Po stránce obsahové: 1, rozsah a kvalita obrazové části, 2, moderní pohled na systém tzv.velkých hub, skutečné novum. VŠECHNA ČEST.

Trochu se zastavím u té druhé věci, která mě na knize zaujala asi nejvíce. Systém velkých hub. Nechme stranou prazákladní otázku, proč lidé třídí čili klasifikují. Všechno na co přijdou. Co vidí, měří, váží a oceňují svými pěti smysly. Protože lidé třídí, neunikly jejich pořádkumilovné masáži ani houby (Fungi). Houby jsou jednou z forem života a již na této nejvyšší úrovni - život - dochází k prvnímu roztřídění. Děje se tak do přihrádek, jimž se říká říše. Jednou z několika říší jsou houby. Co jsou ty říše, kolik jich vlastně je, odkud se vzaly a jaké mezi nimi panují vztahy, o tom je první zmínka na str.13. Dále se dozvídáme (str.66-69), že uvnitř říše houby existují další škatulky: vývojové větve, podříše, oddělení, atd., které ve své původní podobě byly více méně nepřirozené, člověkem uměle vytvořené, a neodrážely skutečný přírodní vývoj. Zatímco v dnešní podobě jsou tyto škatulky přirozené. Dovolím si zrnko pochybností. Jediné, co můžeme říci, je, že jsou pravděpodobně o něco více přirozené než ty staré. To se lidé snaží dokázat pomocí moderních metod molekulární genetiky. Těmto metodám se dnes zhruba řečeno říká sekvenace. Neboli určení pořadí nukleotidových bází v řetězcích nukleových kyselin RNK a DNK.

Bude to stačit? Je veškerý život jen písmenková šifra ACGT, kterou stačí rozluštit jak "purpurový kód"? Molekulární biolog, biochemik a matematik programátor vám unisono odpoví ANO. Zastánce rodící se epigenetiky vám záhadně řekne: "Je více věcí na nebi a na zemi ..., Horatio".

A nestálo za to, přece jenom nějaký ten "strom" (fungal tree) uvést formou dendrogramu? Pravda je, že v učených knihách (v češtině například Kalina,T. a Váňa,J., 2005) a na internetu vykutáme takových diagramů nepočítaně. Horší je, že my laici se v nich prakticky nevyznáme. Nechápeme, proč jedni z autorů preferují to a druzí zase ono. A nechápeme přesně, co jaké latinské jméno kategorie vlastně znamená a které houby do ní patří. Autoři možnost zahrnout dendrogram jistě zvažovali. Nakonec se asi rozhodli, že by to bylo nad rámec Přehledu a nechali věci na detektivních schopnostech příliš zvědavých čtenářů.

Pokud jde o podrobný systém v rámci pododdělení Ascomycetes a Basidiomycetes. O starším a tradičním budování tohoto systému říká pěkně Svrček (1987: str.7), že "... je založen na vnější a vnitřní morfologii plodnic, morfologii výtrusů i na způsobu, jakým vznikají a že do systému jsou zařazovány houby podle vzájemné podobnosti plodnic a podle vlastností, které jsou považovány za projev jejich příbuzenských vztahů". Nemohlo tomu být jinak. Mykologové měli k disposici oči a světelný mikroskop. Dnes mají k disposici mikroskop elektronový a molekulární biologie užívá metody, které jsou řádově několikanásobně podrobnější a o nichž se mykologům mohlo dříve jenom snívat. Nemyslím si, že by staří mykologové považovali své metody za všeřešící a na jejich základě vzniklý systém za absolutní. Pouze neměli nic lepšího k disposici. Každý stoupenec evoluce se většinou snažil objasnit cesty vývoje takové, jak se objektivně udály. Pochopitelně to bylo nad jeho síly. A zůstává to i nad naše síly. Jistě i Karl Linné považoval svůj systém za přirozený, i když jen počítal květinám tyčinky. My jim dnes počítáme nukleotidy. A Bůh ví, jaká překvapení přinese budoucnost a co menšího teprve budeme počítat. Samozřejmě že nový systém založený na kombinaci tradičních ("třeně a klobouky") a moderních ("nukleotidové báze") znaků je více pokročilý. Slovy dneška se pak náš nový systém jeví jako přirozený, kdežto ty staré systémy jako nepřirozené, umělé, div ne trestuhodné.

Vynikající ilustrace. Souhlasím se vším, co autoři poznamenávají, když mluví o výhodách a nevýhodách fotografií a rukou kreslených obrázků (str. 9). Obrazová příloha je jedním slovem perfektní. A musíme být skutečně velkými hnidopichy, abychom našli nějaký nedostatek. Myslím, například, že třeň holubinky osmahlé (str. 253, obr. 368) neodpovídá svými proporcemi skutečnosti.

Autoři jistě zvážili použití šipek nebo "ukazovátek", které by zdůraznily jakých znaků si na obrázcích všímat především. Zvolili formu bez šipek.

Vzhledem ke svým obrovským zkušenostem z terénu autoři přesně vědí, které makroznaky jsou pro jednotlivé druhy klíčové. Jistě zvážili, jestli v každém popisu zdůraznit tučně jednu větu, která by měla houbaře upozornit na to, co je na každé houbě to hlavní a nejpodstatnější, čeho je třeba si všímat na prvním místě. Zvolili formu bez zvýraznění.

Romagnesiho barevná škála výtrusů holubinek (Russula) je sice okrajově uvedena na str. 34, logicky by spíš patřila do kapitoly Barva výtrusného prachu (str. 43).

A ještě člověka napadne, proč v knize chybí legendární masečník (Sarcosoma), když už je uvedena neméně proslulá houba mezi choroši, verpáník (Laricifomes)?

Kniha vyšla v zimě. Jarní houby nám zatím nedaly dost možností, jak prověřit Přehled pokud jde o to, jak se nám laikům podle něho bude dařit houby správně určovat.

Od vydání knihy uplynulo více než pět měsíců. Chtěl bych tímto příspěvkem odstartovat alespoň náznak diskuse, která se bude týkat více obsahu než formy této knihy. Cena tu byla probrána vícekrát. Stejně tak knižní vazba. Která je mimochodem mizernější než bídná a osobně tu vazbu považuji za provokaci nakladatele. Jedná se o polotovar! Academia jednoduše zkouší, co všechno si může příště dovolit. Co všechno zákazník ještě snese, než se naštve a "vyjde do ulic". Neskutečná drzost vydávat něco takového za normální knižní vazbu, která neodpovídá váze potištěného papíru a tloušťce svázané složky. Je to absolutně stejné, jako kdyby vám v obchodě s oděvy prodali drahé texasky značky Levi-Strauss, které by byly jen nastehované a vy jste si je museli doma buď sami sešít nebo vyhledat schopného krejčího, aby to udělal za vás. Co třeba začít uplatňovat dvouletou záruku na životnost a kvalitu zakoupeného zboží? To by bylo ...

Amatérské síly jednoho laika nestačí na důkladné okomentování knihy do všech podrobností. Především po obsahové stránce. I když jsem se ji snažil přečíst slovo od slova, alespoň úvodní pasáže, popisy na str.88-589 už jen výběrově. Ničeho se nebojme, odhoďme přehnanou úctu k autoritám a přiložme ruku k dílu, zejména členové tvrdého jádra DAMyka, a napišme cokoli ze svých zkušeností, které se týkají naší každodenní práce s touto knihou. Napišme, co se nám líbí a co nelíbí. Domnívám se jen v dobrém, že autoři na něco takového dávno čekají. Kdo jim to může lépe říci než my, jimž se Přehled stává stálým společníkem.