Nevím jestli je správně česky bukový nebo hnědozelený. Roste pod buky. Tady to je stará jedlobučina na vápenci. Velmi je podobný ryzec zelený (L.blennius). Jeden z rozdílů je v barvě lupenů u starších plodnic. Spodní foto: fluens vlevo, blennius vpravo.

Tak s tímhle jsem si lámal hlavu od pátku a dnes už mám jasno Narazil jsem na ně v pátek v porostu lip, buků, bříz, opodál borovice. Na lupenech žlutý lem, kyjovitý třeň, často zahnutý na bázi narůžovělý. Pokožka klobouku silná, pod kloboukem žluté s žluto-olivové barvy a s růžovými tóny, silně vrásčitá. Plodnice celkem mohutné, tvrdé, hluboko ponořené v substrátu. Klobouky často deformované. Kolem 40 kusů.

Horská louka, místy hojně. Statnější plodnice než Voskovka vosková, plodnice mají často zploštělý, "podélně půlený" třeň.

Ve čtvrtek se mi povedl další můj prvonález, a to přímo "králů mezi hřiby". Tato fotka je z dalšího dne.

Ve starších publikacích uváděn jako pavučinec kolouščí, klobouk hygrofánní za vlhka červenohnědý až okrově hnědý, za sucha okrově žlutý, třeň dole s několika bílými kroužky, které jsou nepravidelné nebo roztrhané.

pěkná holubinka z doubravy, třeň ve stáří šedne a rezaví. Šednutí třeně je typické i pro Russula vinosa (holubinka tečkovaná) rostoucí pod jehličnany. Starší název pro holubinku zprohýbanou byl Russula undulata.

Amanita lividopallescens je nejstatnější z našich pošvatek, rostoucí v teplých listnatých lesích. Klobouk až 20 cm v průměru, je oříškově žlutohnědý, třeň na bílém podkladu žlutohnědě žíhaný a pochva je bělavá s našedlým a velmi jemně žlutohnědým tónem. Na povrchu klobouku bývají zbytky vela, které jsou zbarveny světle oříškově hnědě, někdy se šedým tónem. Odpolední slunce přidalo trochu oranžové, ale barvy sedí.

Záměny:
* Muchomůrka Beckerova (Amanita beckeri)
Je podobně statná a má i podobné oříškově hnědé tóny na klobouku a zbytcích vela. Na třeni má v polovině nebo spíše ve spodní části prsten tvaru <>.
* Muchomůrka stroupkatá (Amanita ceciliae)
Je subtilnější a bradavky na klobouku jsou výrazně šedé a hojné jako např. u muchomůrky červené.
* Muchomůrka šafránová (Amanita crocea)
Podobně statný druh. Je zbarvena oranžově na klobouku i třeni, pochva je bílá. Bradavky na klobouku nemá, větší útržek vela jen zřídka.

Pod borovicí. Ostny postupně od světle hnědého třeně šedavé. Klobouk jemně sametový. Při zasychání voní po maggi.

Krásnopórka, která má velké póry, v mládí bílé. Rostla ve smíšeném lese borovice, smrk a buk.

A opět na známých místech v lesích pod vejmutovkou - zkoušel jsem se po nich několikrát pod těmito borovicemi koukat i mimo les v parcích a zahradách,ale nikde jinde než v lese jsem je nanašel.

a máme druhou lokalitu!!! Našel jsem je u Bechlína - porost borovice, osika, bříza. Velké štestí bylo, že byl se mnou Martin - perfektně je zná z Měděnce. Bylo jich tam kolem 20 kousků v různých stádiich vývoje. Martin usoudil, že nebude tak vzácný, spíše přehlížený, tenhle rostl docela v pěkném nepořádku - prořezaná bříza atd.

V pátek jsem je nalezl v lipovém porostu u Bechlína. Pomohl určit MK, který je nalezl v roce 2004 u Štetí (článek v mykologickém sborníku). Typická je pro něj okurkově moučná vůně jako u májovek, podtrnek, .. .Červený seznam - zranitelný druh.

18.8.2010 Smrkový les v okolí Rychnova nad Kněžnou. Přibližně stovku Hygrophorus persicolor RICEK 1974 plodnic na lokalitě objevila Teri.

Pěkná holubinka z doubravy, podobná je holubinka sličná. Ruměná je menší, křehčí, má bělavé lupeny. Sličná má lupeny v mládí bílé, pak smetanové, někdy s načervenalým ostřím.

Rostlo v náletové zeleni, opukové podloží pod jívou, nejblíže hloh a pak mnoho dalších. Postupně se odbarvuje do světle hnědé, nejdříve na vnitřní straně. Plodnice jsou spíše širší než vyšší. Když již žlutá barva v místnosti není vidět, na dennim světle je stále zřetelná. Dužnina pod vnější stranou je žlutá. Parafýzy spíše rovné, max. na vrcholu trochu přihnuté a k vrcholu se rozšiřující (kyjovité). Výtrusy cca 11-12 x 5,5 um. Parafýzy a vřecka vysycháním preparátu (ve vodě) nabírají žlutavý nádech. Největší plodnice dosahovaly 3,5 cm šířky - nejsou na obrázcích - neodpovídá barevné pojetí, a byly světle hnědé. Na určení se schodli i Baba Jaga a Libor Tmej.

Nedaleko Rychnova nad Kněžnou. Několik desítek plodnic našla na stejném místě po roce opět Teri.

Rostly na ztrouchnivělém pařezu smrku. V červeném seznamu je vedena v kategorii VU - zranitelný druh.

Dost často bývá klobouk celý hnědý a podobá se špičce rohonohé. Třeň je ojíněný od hojných kaulocystid. Bez vůně a zápachu.

Kdyby tak byly barevný hřiby jedovatý stejně, jako závojenka olovová - to by byla krása ... Ale už i od závojenek jsem našel jednou - kupodivu - odřezky

Ještě jsem neměl to štěstí najít satany, protože v lesích, které navštěvuji s největší pravděpodobností nerostou. Rozhodl jsem se na ně vyrazit a rozhodně jsem neudělal chybu. Na lokalitě bylo odhadem více než 100 plodnic od nejmenších až po staré rozkládající se kusy. Takže prvonález jak ze sna .

přidám letošní foto, z nové lokality. Roste zde v dubo-buko-habřině, zásadité podloží, jižní svah. Dnes nalezeno asi 5 plodnic.

Jedna z černajících. Chuť moučná, pach moučný. Lupeny (jen) po otlačení rychle šedomodrají. Pak od ostří černají. Dužnina tenká. Velikost kulovitých až skoro kulovitých výtrusů 5.6 - 6.4 um. Rostla v parku pod habrem a lípou.

Tak jsem byl dnes v jednom lese, kde to byla jen samá netýkavka a nebyla tam ani jediná houba, když tu najednou jsem u paty obrovského modřínu našel tuhle supervzácnost !!! Konečně se mi splnil můj sen najít tohoto hřiba. Nová lokalita pro ČR!

Rostla na odumřelém rezavci, na větvi buku. První plodnice je za dva dny po dešti, stejně jako celkový pohled. Max. velikost nesrostlých kloboučků cca 1,5 x 1 cm. Synonymum je Antrodiella hoehnelii, ale kterému českému druhovému jménu dát přednost? Hoehnelova - Hohnelova - Höhnelova.

Posílám pro pokochání plodnice z nové pražské lokality z loňského roku.

Tohle je taky jistota v suchých obdobích - když už nikde skoro nic neroste, tak opeňky si z pařezů nějakou vláhu vždycky vytáhnou. Tyto čerstvé houbičky rostly z mechem obrostlého březového pařezu ve smrčině.

Amanita decipiens (TRIMB.) JACQUETANT - muchomůrka klamná; 12.6.2010 dubina, Hodonínsko, cca 50 plodnic. Reakce s KOH pozitivní - žloutne.

Tento týden se mi povedl další prvonález . Že to je vzácná psivka Ravenelova jsem zjistil až při prohlížení atlasů, kterou z psivek jsem vlastně našel. Bohužel 8 z deseti plodnic již bylo daleko za zenitem , jediné tyto dvě byly ještě fotitelné. Zápach z nich byl velmi nepříjemný. pro mě osobně nepříjemnější než z květnatce, připomínalo mi to směs zkaženého masa a shnilé zeleniny . Rostly v humózní půdě pod duby a olšemi, v okolí ještě bříza a borovice.

Nalezl jsem u paty lísky a osiky. Myslel jsem, že jde o nějaký kukmák. Plodnici jsem vzal domů, kde se plně rozvila. Určoval MK - málo známá pošvatka velkopochvá

Letos nezvykle brzo a velmi mladé plodnice (určoval B. Bušek) ještě nejsou pořádně vyvinuté šupiny na klobouku ani nebyla zřetelná ovocná vůně.

Tuhle krasavici jsem zcela nečekaně našel při botanických rozborech na naší pokusné ploše nedaleko Liberce. Je to kyselá louka s převahou kostřavy červené. Protože se bude plocha v pondělí sekat a housenice by byla zničena, chtěl jsem ji vyndat ze země i s hmyzounem. Bohužel jsem neměl žádné vhodné náčiní a tak jsem hrabal klíčkem od auta. V hloubce 10 cm však bylo moje snažení u konce, brouček se mi nepodařil vyjmout ze země, na plodnici zůstal jen velmi malý kousek, ze kterého se nedá identifikovat, o jakého brouka se jedná

Chřapáč sedlový z včerejší mokré Chuchle, listnatý porost - lípa, habr, dřín. Podmínky na focení značně komplikované déšť a málo světla ...

25.5.2010 Lázeň Bohdaneč, ve smíšeném lese (dub, lípa, borovice), Syzygospora mycetophila (PECK) GINNS 1986 (rosolovka houbomilná) na Gymnopus dryophilus (BULL.: FREIS) MURRILL (penízovka dubová). Našla Teri.

Letos se objevily brzy. Kvůli těm červeným třeňům jsem napřed myslel, že to nejsou ony, ale u starších plodnic už je to jasnější. Rostly v mechu kolem malého šípkového keře na travnatém pásu mezi kolejemi. Měly nevýraznou vůni a ty třeně jsou duté...

Je to taková drobná (0.2 - 0.5 mm průměr), ale docela zajímavá, vzácnější hlenka okrové barvy s tmavými bradavkami na povrchu sporangií. Stopky to má tmavě hnědé až černé. Plodničky, asi 15 ks vyrostly ve vlhkostní komůrce na suché trávě z břehu řeky.

Opět po roce proběhla kontrola lokalit na ucháče obecné. Barometr postupujícího jara ukazuje, že na kováře si ve smrčině ještě dlouho počkám. Obvykle se u nás na chatě první kováře vyskytují v době, kdy se ucháče obecné začínají rozkládat. Letos ale kupodivu teprve začínají - viděl jsem na různých místech několik miniaturních plodniček. Zato na prosvětleném okraji paseky jsou už ve špičkové kondici

Je to větvenka - Comatricha s netypicky zašpičatělým tvarem sporangií. Je to způsobeno tím, že kolumela dosahuje až k vrcholu. Byla vypěstována na stoncích chmelu.

V loni 9. května, letos už 5. května první vlaštovky. Skoro po roce na tom samém místě se mi povedlo najít jedenáct prvních letošních kovářů. Dva velké, sedm malých prcků a dva za zenitem. Zde posílám na ukázku několik záběrů

Houba do 1 cm, rostl na kůře a dřevu cca 15 cm silné spadlé větve buku. Vše mladé plodnice.

Tak jsem se konečně i já dočkal po mnoha letech, kdy jsem tuto nádhernou a vzácnou jarní houbu hledal... Při focení té veliké skupinky jsem prožíval malý "mykorgasmus"

A ještě pár mikrofotek. Místo obvyklých obr. ze světelného mikroskopu to ale tentokrát budou jen obr. z konfokálu. Pro optický mikroskop se nedaří připravit slušný preparát.

Chtěl bych touto cestou pochválit, jakým směrem se ubírají přednášky ČMS. Musím říci, že díky pečlivé připravenosti přednášejících, živému vystupování a aktivnímu zapojení publika (náměty, hádanky) mají přednášky opravdu velmi dobrý informační i popularizační náboj a nechť je důkazem i fakt, že posluchárna byla přecpána k praknutí. Takže touto cestou je nutné poděkovat zejména J. Burelovi ale i dalším za vynikající nový přístup. Jen tak dále, myslím, že si skutečně za toto ČMS zaslouží velikou pochvalu. Jen tak dále!