Tyhle malé pohledné houbičky vyrůstaly z vlhkého mechu, který pokrýval pískovcové stěny v hřenských soutěskách.

Jeden z těch méně častých běžných hub, docela snadno poznatelný, zaměnit se dá snad jen za vzácnou outkovku trogovu, která má bělavou dužninu, tady tato má hnědou. Dodám, že ji nacházím hlavně v lužních lesích, ale sekat se s ní dá i v "obyčejných" lesích (já ji znám třeba z dubohabřin a dubin). Roste, pokud vím, jen na listnáčích.

Letos jsem se na ně zaměřil, prohlédl jsem tisíce šišek a nic. A přitom si o pár kilometrů dál na úpatí Krušných hor rostou jakoby nic ...

Doba pokročila a včera se mi poštěstilo nalézt novou lokalitu pro tento druh. Je to moje už šestá lokalita. Z dřívějška tam znám jen T. brumale, která tam na relativně malém prostoru roste v hojném počtu mnoha desítek plodnic, no včera jsem tam konečně našel i tuto krásku, ale i po důkladné prohlídce jen dvě plodnice, které si to vyrostly těsně u sebe. Je to malý kousek od kolejí, tudíž opět lokalita silně ovlivněná člověkem

Další určený a zmikroskopovaný druh, který tu ještě není. Voní moučně - důležitý znak. Podobné jsou ještě 3 druhy: strmělka vodopisná, středobarvá a vonná, ta však voní po anýzu.

Ještě v DAtlase není, tak přidávám. Je velice podobná R. corticium, makroskopicky nerozlišitelné, mikroskopicky to také není uplně jednoduché. R. aquila má výtrusy většinou menší než 22 um (R. corticium většinou větší), na šířku kolem 7 um, tmavě hnědé. Otevíracá aparát vřecek má asi 6 um, je amyloidní (tím se liší od R. corticium, která jej má také amyloidní, ale větší než 7 um). Mám ji zaznamenanou z jasanu a z olše, ale uvádí se například na břečťanu, lípě, akátu... Roste na padlých větvích, z mých zkušeností jde spíš o ne uplně čerstvé, ale také ne nějak moc rozložené větve. Velikost stromat jsem měřil u 4 vzorků ze tří různých lokalit a vyšla (1,13 +/- 0,17) mm s rozmezím 0,8 až 1,5 mm, celkem změřeno 154 stromat.

Ještě si dovolím osobní poznámku týkající se výtrusů těchto dvou druhů. Nikde v literatuře jsem o tom žádnou zmínku nenašel. Řekl bych, že R. aquila má tukové kapky (aspoň myslím že jsou to tukové kapky ) ve výtrusech trošku pravidelnější a větší než R. corticium. Většinou je tam jedna nebo dvě velké tukové kapky, kdežto u R. corticium spíš vídám hodně malých. Ale je to výtrus od výtrusu různé, dost se to prolíná a i u R. corticium jsou často jedna nebo dvě pěkné tukové kapky. Uvidím časem, zkusím z toho udělat nějakou statistiku až bude vzorků víc. Jinak teda ty tukové kapky o kterých mluvím, jsou opravdu velké, téměř na celou šířku výtrusu.

Přikládám fotku, je z posledního nálezu R. aquila před dvěma dny.

Vzácná vláknice z borového porostu, mikroskopoval M. Kříž, potvrdil i náš odborník na vláknice B. Bušek, už je v Národním muzeu.

Tak jsem ji dnes konečně našel. Vypadala sice trošku podezřele, ale tušil jsem že je to ona a mikroskop to pak potvrdil A nevíte náhodou jak je to s jejím rozšířením u nás? Udává se jako vzácná, tady od ní taky moc fotek není, ale zrovna v těchto dnech o ní na nahuby.sk byla zmínka, že je spíš přehlížená. V Červeném seznamu uvedená není.

Aj tu rastú na nízkych, plazivých vŕbach okolo potokov. Fotky sú ešte z pred mesiaca, ale zhodou okolností som bol včera na ne mrknúť a sú stále tam, len trochu primrznuté.

Tak jsem byl zkontrolovat lokalitu Palečky zimní a Jehnědky jívové co jsem našel vloni ve starém JZD na mechem porostlých betonech (panely a silážní jáma) a zjistil jsem, že obě místa mi zničili (z panelů někdo mechy odstranil, staré jívy vykáceli a klestím z nich naplnili silážní jámy). Zklamání jsem si vynahradil, když jsem na ještě zbylých mechových panelech objevil tyto Mecháčky, tak jsem usoudil makroskopicky, že nejspíše to bude nejspíše M. lopatkovitý.
Velikost plodnic dorůstala 2 cm a šířka klobouku také 2 cm. Okolí Týnce nad Sázavou. Nalezeno 12.1.2012 okolo 30-ti plodnic.

Pokud někdo nesouhlasí s určením, klidně je přesuňte.

Dnes jsem strávil celý den v lese a připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Na to že je začátek ledna jsem našel neuvěřitelné množství druhů (cca 70 až 80, ještě nemám spočítané zápisky ) ale našel jsem i nějaké zajímavé kousky. Třeba tato dřevnatka. Rostla na lokalitě, která má charakter měkkého luhu. Bylo jich tam na stovky, ale všechny takové "obyčejné". Ale ty dvě na fotkách byly nádherně košaté. Takové jsem ještě neviděl. Rostly vedle sebe na blíže neidentifikovaném pařezu. Byly tam také další parohatky, které věnčily pařez jinde než na řezné ploše, ale ty měly "klasický" vzhled.

Potěšila mě zimní ento-myko vycházka. Nalezl jsem několik lanýžů letních, zjevně za zenitem. Naprosto předpisově jsem však uvnitř nich ojevil broučky z čeledi Leiodidae - druh Leiodes cinamomea, což rozhodně není obyčejný brouk.

Tak konečně jsem ji našel! Hledal jsem ji dost dlouho a nic až dnes, kdy jsem na ni ani nepomyslel, jsem ji našel Rostly na padlém kmenu pravděpodobně lípy v NPR a bylo jich tam šíleně moc - jak na samotném kmenu, tak na odloupnutých kusech kůry. Ale jen anamorfy. Zajímavé je, že tam hned u sebe byly tři přibližně stejné padlé kmeny zjevně z jednoho "trsu", ale voskovičky byly jen na jednom.

Nalezeno ve smíšeném lese - hlavně modřín a bříza, řidčeji mladé buky, borovice, dub červený a černý bez. Celkem asi 20 plodnic statečně bojujících s místy až deseticentimetrovou vrstvou těžkého mokrého sněhu. Celkovou výšku plodnic kvůli sněhu těžko odhadovat (nedoloval jsem je), nad sněhem to bylo cca 10-15 cm, šířka do zhruba 1 cm. Barva od světle žlutohnědé až po tmavě rezavě hnědou. Po celé délce duté, hlavně u tmavších patrné na povrchu podélné rýhování.
Předpokládám, že by mohlo jít o kyj, ale nemám s těmito houbami žádné zkušenosti - lze je určit blíže?

Tak na tuto krásku jsem narazil v pozdním říjnovém dni. Vypadá trochu jak mimozemšťan Zvlášť barva lupenů byla doslova zlatá, protože to bylo brzy po východu slunce, který byl krásně červený.

Tento poměrně fotogenický pevník najdeme jako saprofyta především na dubech, ale údajně může vzácně vyrůst i na něčem jiném. Je docela dobře poznatelný i makroskopicky, hlavně když se pořádně rozjede a vytvoří velkou "kolonii". Tu kterou mám tady na fotce, roste na řezné ploše staršího pařezu a celá kolonie má průměr asi 1 metr.

Tak vidím, že sem dlouho nikdo žádnou nepřidal. Mě tu rostou na dvou lokalitách pravidelně, na jedné ve velkém množství (měkký luh). Naprosto stejné místo jako loni, dokonce i stejný počet plodniček http://www.damyko.info/ForumA/files/pholiota4_773.jpg Letos jsem je konečně zmikroskopoval a na rozdíl od dřívější domněnky, že jde o P. adiposa, je to aurivella. Tak tady pár snímků.

Takhle vypadá pod hrází rybníka Bezdrev, na borových pařezech a kořenových nábězích vzrostlých borovic. Ještě mám jedno místo mezi Budkovem a Husincem, okr. Prachatice.

Plodnice různého stáří. Často bývají foceny brzo, jsou malé a oranžové. Ony však během 2-3 týdnů vyrostou, klobouky se roztáhnou přes 15 cm a jsou světle bíložluté. Lokalita: Hluboká nad Vltavou, pod hrází rybníka Bezdrev. Stanoviště: smrkové pařezy v různém stupni rozkladu.

Tak aby to nevypadalo, že si kolega Kraken pronajal toto vlákno pouze pro sebe, trochu mu tu jeho řadu naruším... Rostly v hojném počtu na hromadách ořezaných smrkových větví.

Třepenitka ploníková - znám ji jen ze dvou lokalit, jedna je v Posázaví a druhá na Vysočině. Druh roste již brzy v létě, často se objeví jen jedna nebo dvě plodnice. Vždy v mechu, takže dělá čest svému jménu : ) Je otázkou, jak moc je to vzácná houba. Snadná otázka - kdo z vás ji zná? : )

Nalezena v pátek na terénu v okolí Brna - na břehu přehrady v habrovém lesíku v porostu břečťanu. Plodnice sebrána, už je z ní položka v MZM. Ve zdejším atlase jsem ji nenašla, proto zakládám nové téma.

Nacházím jej pravidelně v Krušných horách (cca 450 m n. m.) na staré tlející větvi (z celé téměř dvoumetrové větve roste pouze na zhruba 10cm kousku), zřejmě dubové. Pod duby, v bezprostřední blízkosti se nachází i buk a habry. Na žádné další okolo ležící větvi se nenachází. Velikost do 1 cm, průměr do 2 mm, rosolovitá konzistence, barva aktuálně světle (bělavě) žlutá, přes léto sytější. Jde o méně častý krásnorůžek smržovitý, nebo hojnější rohovitý?

16.7. u Vlašimi, acidofilní vzrostlá mechatá podmáčená smrčina na navětralý žule v cca 600 m.n.m......okolo potůčků s rašeliníkem jich tam bylo hafo!

Z tohohle nálezu jsem měl hodně velkou radost. Začalo to dost nenápadně. Na louce, kde jsem již v minulosti fotil některé druhy pazoubků, jsem našel nápadně placaté plodnice, říkal jsem si, že paráda, další lokalita pazoubku Cookeova. Jaké bylo ale překvapení, když jsem pod mikroskopem zjistil, že to má chlupy, což znamenalo, že je to Trichoglossum. Přitom pouhým okem nebyla vidět žádná srst Jenže tenhle jazourek měl i u opravdu starých plodnic všechny výtrusy se 7 septy a vzhledem k jejich velikosti (většinou mezi 80 a 95 mikrometry, jen opravdu výjimečně přes 100) jsem usoudil, že to je T. walteri. Viktor Kučera ze Slovenska mi to na 95% potvrdil. Poslal jsem ještě nějaké vzorky Bobovi a ten došel ke stejnému závěru, nějaké další mikrofotečky snad dodá. Takže bomba. Ani jsem nedoufal, že by někde v okolí mohly růst.

pavučinec bělofialový je velmi podobný p. kozlímu, nepáchne po acetylenu, jeho vůně je spíš zemitá, pach brambor je tam cítit slabě. Vyhledává i podobná stanoviště.

Phellodon confluens (Pers.) Pouz. Předminulej tejden jsem na jednu plodničku narazil při sběru vzorků hub na výstavu na Vysočinu a vůbec jsem netušil, že se jedná o vzácnou....dokonce chráněnou záležitost!
Takže jsem se, zcela dle Murphyho zákona, ani nenamáhal s nějakou fotodokumentací!
Když jsem byl následně upozorněnej Jiříkem Burlíkem, o co je jednalo...ještě se telefonicky ujišťoval, že to bylo z nížinný doubravy, protože jinak ho lze makroskopicky jen těžko rozeznat od jehličnanovýho (pod)horskýho Lošáčka černého....vypravil jsem se minulej pátek na lokalitu ještě jednou a i když přímo na fleku už žádnej další fešáček nevegetil, o cca 300 metrů dál jsem objevil další sublokalitku, tentokrát už z několika plodnic různýho stáří....vzal jsem exikát a párkrát ho cvaknul!
Popis biotopu: Vzrostlá doubrava...v obou případech směska dubu letního a zimního.....v jednom stáří 70-80, ve druhým 120-150 let.....prosvětlená kyselá doubrava na nymbursku, těsně pod 200m.n.m.....jedná se pravděpodobně o povodňový nánosy PraLabe nebo PraJizery....směs hrubozrnnýho písku a kačírku s minimální bonitou kvůli malý vrstvě humusu a tímpádem i úživnosti.....suchá a "hladová" půda.....horizont mírnýho návrší.....mech, lišejníky a neduživá, sluncem vyšisovaná tráva, semtam "obohacená" koláčem vřesu nebo šlahounem ostružiny...... je tu krásně vidět, že čím horší půda, tím větší "motivaci" mají stromy ke "kámošení se" s mykorhizníma houbama, který jim pomáhaj s vláhou i s živinama, co by se jinak rychle spláchly skrz písek do spodních vod....podivuhodný mykobohatství i druhovou rozmanitost tohoto místa můžou potvrdit jak Mahony, tak Ram2007, který tam se mnou byli kvůlivá sběru vzorků pro výstavu v Ratíškovicích!

Letos jsem na ně (aspoň doufám, že je to on) narazil v Praze - Jižní město, mezi paneláky byl malý kus trávníku, dvě borovice a tři mladé lípy. Rostlo zde několik takovýchto shluků plodnic. Poměrně silná pestřecová vůně.

tuhle raritu mi přivezl kamarád dnes z jižních Čech, roste ve smrčinách, Červený seznam - ohrožený druh.

Koukám, že ji sem 4 roky nikdo nedal. Dle atlasu Hagara, Antonín Baier roste vzácně. Já na ní letos natrefil v České Kanadě poblíž Stálkova. Je to jedna z mála lupenatých hub, která je (dle mne) dobře určitelná. Proto ji dávám rovnou do Datlasu. Objevil jsem tam asi 9 exemplářů prakticky na jednom místě (asi kruh o průměru tak 148 cm); ve středně až více vzrostlém smrkovém lese s přítomností borovice, břízy, osiky a sem tam buku. Nadmořská výška cca 627 m. Datum nálezu: 24. 8. 2011.

Hostitelský jehličnan se mi zatím objevit nepodařilo, tak alespoň takto. Listy z hrušně poblíž rybníka, kde široko daleko rostou pouze vrby, olše, topoly a břízy...

Včerejší nestandardně zbarvený nález z dubohabrové části lesa s příměsí lípy. Zbyvající čtyři exempláře, které se nalézaly v okruhu 5 metrů, byly zbarveny standardně.

včera jsem je vyšmejdil na vápencovém podloží na kraji lesa. Ovocná vůně, jablka, hrušky. Tyhle šly ještě fotit, jinak asi 20 starých plodnic, a ty voněly jak zkažené ovoce, nakysle.

Tak už jsem ho taky objevil. Není to tak běžný druh. MK se s ním setkal jen v Českém krasu.

14.8.2011, Svitavsko, v podmáčené části lesa, lípa, olše, pod jedinou břízou v širším okolí několik ex., mléko po chvíli palčivé, Červený seznam (EN)

Huba, ktorú má v znaku Slovenská mykologická spoločnosť. Plodnice bývajú tvrdé a ťažké, len málo napadané hmyzom. Vôňa dužiny je múčna. Nikde som to nevidel napísané, no aspoň podľa mňa vonia na nerozoznanie od májovky. Sú to robustné huby, tá zadná má priemer klobúka 17 cm a šírku hlúbika 7 cm. Rastú dosť zriedka na vápencoch pod smrekmi a borievkami. V tejto lokalite rastie spolu s Pavučinovcom hercýnskym.

Až dnes prvé tohtoročné. Na rozdiel od cibarius (liška obecná) si tento druh zvyčajne počká, až sa leto prehupne do druhej polovice.

Řekl bych, že se mi podařilo nalézt tohoto kriticky ohroženého ryzce, prosím ale zkušené kolegy o potvrzení. Vonoklasy, 4.8.2011, okraj listnatého (převážně dubového) lesa s výskytem borovice, vápencová půda. Prakticky ve škarpě u cesty nalezeno na jednom místě (okolo 1 m2) 5 plodnic. Vínově červené mléko, nehojné, jeho chuť jemná, po chvíli jakoby zhořkla. Vůně příjemná, ovocná.

Jedna fotečka ze včerejška z Choceňského parku. Byla tam asi desítka "vajíček" a bylo úžasné pozorovat, jak pozvolna vykukují

Několik plodnic této houby našel Libor Tmej na Choceňsku na opukové stráni pod lípami. Omyté plodnice vyčnívaly částečně na povrch. Exsikáty budou uloženy v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.

Hlásím se od Rychnova opět po roce Je úžasné jak se od prvního roku rozrůstají. První rok bylo asi 15 plodniček a teď, no posuďte sami, a to je jen jedno místečko. Vyrostly opět v mladé smrčině.

... jen na ukázku pro porovnání rozdíl mezi L. obecnou (Cantharellus cibarius) a L. Friesovou (Cantharellus friesii). Bohužel tentokrát byly L. Friesovy menší než obvykle a dost vyšisované, přesto je rozdíl na první pohled patrný. Liška obecná byla k Friesovým přisazena.

Všechny hnědáky z první vlny už jsou zašlé, ale včera jsem narazil i na jeden pěkně čerstvý. Smíšený les s břízami, duby a modříny...

Koukám, že se to už chvilku žádnej oříš neobjevil!
Tenhle je ze fčera, z okresu MB, díky laskavosti Kryšota jsem si ho měl tu čest nafotit, díky, Ráďulíne! .... Biotop: Cca 200m.n.m., mírně bazická dubo-lípo-lísko-habřiba, pod dospělákama bylo relativně hojně semenáčků a výmladků, jílovitá půda, relativně silná vrstva listovýho opadu a řídký bylinný patro-konvalinky, černýše, vstavače (jak "zelený", tak hlístníky), hniláci...

Tento nález mě docela dost nadchnul, myslím, že tato kriticky ohrožená houba se nevidí zrovna často. Bohužel jsem neměl moc času udělat lepší fotky, zdržoval bych kolegy. Houby rostly na slunné stráni, každoročně jednou sečené louce s čedičovým podložím. Nadmořská výška cca 910 m.n.m.

Zase mi to nedalo. Je to sice extrémně hojné, ale pěkné a dobře se na to přes binokulár dívá a sleduje postupný vývoj. Vývoj plodniček u této hlenky probíhá takto - napřed se vytvoří tenký povlak bezbarvého slizu, ten se pak diferencuje do hromádek. Následně se z hromádek začnou vytahovat plodničky. Ty se posléze zakalí od vytvořených výtrusů na povrchu. Nakonec to celé kolabuje do nevzhledného bílého povlaku.

1 plodnice (4 cm vysoká) vyrůstala na pilinách navezených v listnatém smíšeném lese (hlavně habr, dále jasan, bříza, olše, jilm) u potoka v hlubokém údolí. 260 m.n.m. Okolí Týnce nad Sázavou, Nalezeno 7.6.2011
Položku mám doma. Určeno mnou makroskopicky.
Je veden v Červeném seznamu v kategorii DD (data deficient - druh o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení). Někteří autoři jej někdy považují jen za varietu nebo formu k druhu Slzečník žloutkový - Bolbitius vitellinus.
Ještě tu nikde není, tak přidávám, ale bohužel foceno za špatného počasí a fotky nic moc ( ale lepší než nic ) Mimochodem tento druh jsem nalezl také v roce 2009 v Praze - Modřanech, také na pilinách.

Při odchodu dopoledne z lesa pro silný déšť jsem našel v čisté habřině zajímavou holubinku. Nafotil jsem pár fotek a měl tušení na holubinku habrovou, která je na Červeném seznamu jako téměř ohrožený druh. Nějaké znaky na místě nebylo možno určit plodnice byla silně namoklá, jen při omaku slabě zežloutnul třeň. Doma jsem v Mykologickém sborníku 2005/č.2 našel popis tohoto druhu od Honzy Borovičky. Plodnice oschla a třeň krásně zežloutl, žloutl i v místech požerků, lupeny slabě okrové,(poměrně mladá nevyzrálá plodnice), na středu klobouku světlá oka, přesně odpovídaly znaky popisu, doma jsem ještě plodnici nafotil a poslal Honzovi, který mě potvrdil nález Russula carpini.

Dlouho jsem nic nepřidal, ale tyhle mi udělaly radost. Rostly na loni objeveném místě. Přechod listnatého hájku a zarostlé louky. Tyhle byly pěkně v mechu u cesty

Dnes jsem na jedné lokalitě našel zajímavé houby. V první chvíli mě napadlo, že by mohlo jít o něco z rodu Cordyceps, ale brzy jsem zjistil, že ne. Plodnice byly do 4 cm vysoké, zhruba stejně široké v celé svojí délce (max. 2 mm). Rostly na holé zemi pod hlohy - ale nebyly to keře, byly to doslova stromy a to i dost mohutné. A souvislost s hlohy je i jiná. Vyrýpnul jsem pár plodniček a věšina vyrůstala ze starých hložinek pod zemí. U některých to nebylo patrné, ale pravděpodobně šlo o dost staré již rozložené hložinky.

Plodničky byly bílé až špinavě bílé, některé lehce narůžovělé s většinou lehce narůžovělými až okrovými vrcholky, staré (nebo suché???) plodnice byly rozpraskané a v puklinách byla černá barva. Většinou měly jednoduché vrcholky, ale některé měly vrcholky rozeklané do dvou nebo i více větviček (podobně jako třeba u kuřátek). Trochu mi to připomnělo dřevnatku parohatou.

Nevíte náhodou co by to mohlo být? Opět platí - stačí je rod, abych věděl kde mám hledat v klíčích

Vypadá to sice dost podivně, jako něco z kosmu, sci-art , je to ale detail povrchu plodniček obyčejného červeného vlčího mléka . Je to dělané na mikroskopu, normálně v procházejícím světle bez barvení, ale s použitím polarizace. Obrázek ukazuje, že ty strupy na povrchu a taky kapilicium je mírně anizotropní. Struktura povrchu a hlavně těch strupů je rozhodujícím znakem pro určení vlčích mlík. Existují totiž druhy, které mají tyto strupy složené z více buněk. Použité plodničky jsou na spodním obrázku.

Liška černající.....loni v srpnu se mi v Bílých Karpatech u Luhačovic (pravděpodobně) podařil raritní nález, leč protože jsem si "ftipně" nevzal exikát, teda vlastně vzal, ále protože jsem netušil, že by to mohlo bejt něco zajímavýho, tak jsem to jako obyč. lišku věnoval sousedce a ona to přihodila do smaženice, "mea culpa, mea maxima culpa"!
Až když jsem byl na přednášce Jirky Polčáka a viděl podobnou "podezřelou" liščí srostlici (ty srostlice mohutnejch exemplářů jsou pro ně totiž typický, stejně jako tahle světlejší, jakoby vyšisovaná žlutá) nalezenou v sousedních Hostýnských vrších, svitlo mi a poslal jsem posléze fotky mailem právě Jirkovi, ten mi to teda nepotvrdil na stopro, ále ani nevyvrátil!
Krasová oblast, 460 m.n.m., směs dubu letního a habrů, mohutný stromy, určitě přes 150 let, poblíž vývěrů pramenů, takže dost vlhko,vysoce humózní půda s bohatým bylinným patrem-Vstavače, lilie zlatohlavé, orlíčky, rozrazily, kopytník....můj revír výskytu vzácnejch barevnejch hříbků fčetně H.královského a H.nachového, v bezprostředním okolí rostla taky Liška šedá a hafo stročků, dál různý holubinky, ryzce,...kdo houbařil v Bílých Karpatech, tak ví, co je to kolikrát za šílenství, člověk nemá pro samý houby kam šlápnout!

Správný název je Peziza phyllogena Cooke 1877, P. badioconfusa Korf. 1954 je synonymum. Našel jsem je na silně ohnilém a mechem pokrytém kmenu nějakého listnáče, asi topolu nebo vrby. Plodnice byly docela velké, miskovité i ploše rozložené. Průměr plodnic byl i dost přes udávaných maximálních 10 cm. Největší měla průměr 16 cm. Barva hymenia byla tmavě hnědá s viditelným olivovým nádechem, vnější povrch je okrově hnědý. Výtrusy měly délku 18-21 um, šířku 9-11 um a jsou viditelně hrbolaté. Olejové kapky byly zřetelně vidět jenom někdy a to pouze v prep. dělaném bez zbarvení, v 2% KOH. Parafýzy to má válcovité, bezbarvé, septované, bez hlavičky. V konfokálním mikroskopu je vidět, že hrbolatý povrch je jinak hrbolatý než u P. arvernensis.

Spousta jich je již vybledlých a zasychajících, ale i tak jich je stále ještě dosti čerstvých. Na fotkách zlomek celkového počtu...

Tak jsem letos konečně narazil na prvního dubáka. Na jedno místo, kde rostou brzy, jsem se nedostal, protože se přihnala bouřka a na dalším místě byl alespoň tenhle "junior"

Konečně jsem si je díky Davidusovi opět vyfotil. Našel je v sousedním potůčku, když jsem mu ukazoval míhavky.

Dlouho tady nikdo nic nepřidal. Tyto rostly na dřevu, zřejmě topolovém a bylo jich tam spousta. Časem přidám i nějakou mikrofotku. Určení podle skoro hladkých výtrusů bez kapek, velkých cca 16-17x10-11 um, tenkých parafýz s hlavičkami a amyloidních vršků vřecek vypadá přesvědčivě.

Musím se pochlubit, že se mi 4. května se mi skoro na den přesně podařilo zopakovat loňskej raritní nález Choroše voštinového ... želbohu "jen" na Moravě, v zemích českých ho nikdo nenalezl už přes 50 let, takže to berte jako výzvu, kdybyste na něj náhodou narazili!
Loňská i letošní lokalita jsou v bezprostředním okolí Hustopečí (okr. Břeclav). V obou případech se jedná o jaseninu s malou příměsí doubravy a javoru (u jasanů se jedná o vzrostlý stromy s poměrně hustou výmladkovou tyčovinou), ve které se dají najít smržovité - kačenky české, náprstkovité i mozkovité, smrži tlustonozí, polovolňáci, jedlé i obecné ... Geologicky jsou to silně erodovaný třetihorní, na vápenec velmi bohatý, sedimenty, půdologicky je to bazická spraš přecházející do jílovců až slínovců, bylinný patro poměrně bohatý na konvalinky, bršlice, starčky a lesní travičky (Poaceae sp.)
Loni jsem ho našel na dubovým klacíku, letos to byl (asi) javor a určitě jasan... ve všech případech rostly jen na tenčích klacíčcích - do 3-4 cm.

Dnes jsem u nás nečekaně brzo našel první májovky. Rostou v zastíněné roklině.

Nalezena 24.4.2011 u Moravské Třebové. Roste velmi vzácně na osikách. Stejně jako hlíva dubová se vyznačuje vélem (blankou přes lupeny).

Díky laskavýmu upozornění Prostyho a Kryšota jsem na mladoboleslavským multiohnivcovišti mohl vyhrabošit z listí pár prvních krasočíškovlašťovek ... nasazeno je cca 20 plodniček a jak se zdá, se suchem zatím bojujou statečně!) Biotop je stejnej jako u mejch Ohnivců zimních od MB. Lokalita: jihovýchodní stráň úpatí neovulkanickýho čedičovýho kopce v cca 330 m.n.m., půdologicky je to bazickej jíl se silně navětralým slínovcem a malou vrstvou humusu, listovej opad, mezi kterým a pod kterým krasočíšky, ohnivce a spol. rostou, zůstává poměrně zachovalej několik sezón, což ukazuje na nízkou aktivitů půdních bakteriálních i aktinomycetálních destruentů, směs náletovejch osik a břízek o průměrným věku 25-30 let, s malým množstvým výmladkový tyčoviny, mírně převažojou břízy, úzkej proužek bejvalýho záhumenkovýho políčka-úhoru mezi okrajem doubravy s malou příměsí habříku, oblast teplomilný květeny ... několik druhů vzácnejch orchidejí, včetně Vstavače nachovýho a hranicí zarůstající louky ... šípky, trnky, hloh ... roste tu velký kvantum Ucháčů obrovských ... to samý i na mý druhý lokalitě na O. zimní ... tam jsem na ně právě při slídění po G. gigans natrefil. Kryšot tu našel i urnulu, je to suprproduktivní flíček!)

Je to takové malé kulaté nic, rostoucí na kůře stromů a dřevnatějících bylin. Patří trochu překvapivě mezi lichenizované askomycéty. Tmavý střed, zapuštěný do dřeva obsahuje vřecka, okraj je tvořen hyfovými vlákny. Má to extrémistické výtrusy, takové nitky - cca 160-200 x 1.5-2.5 um, mnohokrát příčně septované, bezbarvé. Vyrostlo to na starých stoncích divokého chmelu při pěstování hlenek.

Včera mi ji ukazoval Jarda Malý, tak jsem si vzpomněl, že něco podobného jsem u nás také viděl. Byla to ona. Rostla na padlých odkorněných větvích listnáčů (habr, jasan), JZ svah melafyrového kopečku, okolo 400 m.n.m.

Po včerejší výpravě a neúspěchu po terčce, jehnědce chlupaté apod. mi udělalo radost ušíčko černé, vodničky a jiné druhy.

Tak jsem při mé pracovní cestě do Turnova neodolal a zastavil na známé lokalitě a tady je výsledek

Mám je !!!! Nález je ze dneška, pro důkaz můžete přijít v pondělí na přednášku ČMS, kde budou na ukázku pro návštěvníky.

Olda mi mikroskopoval nějaké položky z loňské sezóny, potěšila mě tahle vzácná kyjovečka z Červeného seznamu a hlavně rostla v okolí Roudnice nad Labem.

Ako tak pozerám, všetky vyššie uvedené sú z neskorej jesene. To som teda netušil, že rastie aj v tomto období. Mám ju zafixovanú ako typickú hubu predjaria a zrejme to tak z väčšej časti aj bude. Napokon, ani ohnivce si to neodkladajú vždy až na koniec zimy. Moc informácii tu o nich nie je, prihodím niečo. Fotografie nezachytávajú ani tak detailný vzhľad plodníc, no celkom dobre vystihujú obdobie výskytu i prostredie, v ktorom rastú. Sú z rôznych marcových (březen) dní minulého roku i z rôznych lokalít. No všetky pochádzajú z Lúčanskej časti Malej Fatry, asi 600 - 900 m.n.m. Plodnice sú typicky tuhé a húževnaté so zúbkovaným ostrím lupeňov, kt. tvoria vo veľkých množstvách dlhé povrazcovité cheilocystidy posplietané do akýchsi snopcov. Pleurocystidy oblo zakončené, kužeľovito valcovité, niektoré s odškrtenou hlavou, výrazne vyčnievajúce nad bazídie. Výtr. prach biely až múčny, výtrusy podlhovasto elipsoidné, hladké s apikulom 6-8 x 2,5 -3 mikrom., neamyl. cyanof. Kdesi som našiel, že by mali byť až do 11,5 mikr. veľké, no také tam určite neboli. Ale podľa iného zdroja zhodou okolností presne 6-8, takže v pohode. Pokožka klobúka je z hranatých rozvetvených hýf s prackami.V hlúbiku generat.hýfy s prackami + skeletové hýfy. Trama by u húževnatcov mala byť iregulérna, no mne sa aj po opakovaní videla byť skôr regulérna. (pravidelná) Čo už, nikto nie je dokonalý. Takto to mám v poznámkach, keď som sem ešte neprispieval, teda len pre vlastné potreby a môžem sa mýliť, takže ten opis berte športovo.

Macrolepiota rhacodes var. hortensis / bohemica / olivieri. Tento druh sa spomína kde tu aj na týchto stránkach v súvislosti s červenejúcimi bedľami. Ale nenašiel som, alebo si nevšimol komplexnejšie informácie, vlastné postrehy, či fotografie užívateľov jednoznačne túto hubu vystihujúce, aby napomáhali ostatným pri jej určení, kt. príliš často zostáva iba v rovine tipovania. Po dva roky sa mi podarilo pozorovať bedľu záhradnú v jej typickom prostredí, na vyvezenej hline s hnojom za bývalým roľníckym družstvom. No nepoznám ju tak dôverne, ako ostatné druhy. Rástli v žihľave vysokej hádam po krk. Na prvý pohľad vôbec nepripomínali bedľu červenejúcu, ako by človek podľa príbuznosti čakal, ale svojim masívnym vzrastom skôr bedľu vysokú, alebo niečo z jej okruhu. No boli bledšie a ani ich vôňa nemala s typickou vôňou bedle vysokej nič spoločné. Aj hladký hlúbik bez typickej hadej kože túto alternatívu jasne vylučoval. No a po dotyku a prerezaní už nebolo prečo váhať. Bedle červenejúce zbierame v okolitých ihličnatých a miešaných lesoch odjakživa a hneď bolo jasné, že oni to nie sú. Takže hortensis vyšiel z toho najlepšie. Ešte zostávalo pozrieť na výtrusy, kt. mali byť väčšie a hlavne širšie ako u rhacodes, vraj 10-13x7,5-9,5 mikr. No na moje prekvapenie - ani neboli. Tak zasa váhanie v určení, ale po ďalšom pátraní po veľkostiach výtrusov z iných zdrojov prichádzam na to, že sú vlastne v poriadku. 8,5-10(11)x6-7. Výtrusy typicky pre rod dextrin., ihneď cyanofilné, s krezyl. modrou ružovofialové. Cheiloc. prítomné-baňkovitého tvaru, pracka na bazídiu áno. Ešte ma pri hľadaní informácii zaujalo, že podľa jedného zdroja dužina oranžovieť nemá, no hneď podľa ďalšieho má. Ale to nie je nič nové, s niečim podobným sa asi stretáva každý. Na fotkách - to farbenie hlúbika je po poškrabaní.

A tohle už je aktuálně z 18. ledna! Poskočili slušně, žeáááno? Lokalita: jižní stráň úpatí neovulkanickýho čedičovýho kopce v cca 330 m.n.m., půdologicky je to bazickej jíl se sině navětralím slínofcem a malou vrstvou humusu, vykácenej okraj lesa s dubem letním, na vzniknufší pasece před cca 20 lety znovu vysázena doubrava, silnej nálet osik a břízek, vtroušeně šípek a svída... před 5-7 lety udělaná prořízka a byla "vykoštěna" i většina keřů a náletovejch"plevelnejch" stromů, větve natahány na hromady, kde tlejí a jsou částečně zapadaný listím... a právě na těch napůl rozpadlejch větvích hromadně rostou! Našel jsem tam i na tuhle dobu slušně zachovaný pazoubky, za chvíli je lupnu do určovny! Hledali jsme je i na ostružinách ... marně ... slováci kecaj!

Je to bezpochýb jedna z tých vzácnejších hlív, ale že by až natoľko, aby tu tri a pol roka nepribudol žiaden príspevok? Nám sa podarila pri hľadaní smrčkovcov (kačenek) 16.4.2OO9. Rástli na živej osike asi 450 m.n.m. neďaleko obce Stráňavy na severnom okraji Lúčanskej Malej Fatry. V atlase píšu výskyt VI.-X. ale podľa viacerých nálezov je jasné, že rastie už od jari.

Tak po loňském prvonálezu zaschlých plodniček jsem jich dnes viděl stovky čerstvých Plodnice rostly na padlé lípě.

Zatímco rodina obhlížela chuchelskou miniZOO, já jsem zaběhl na lokalitu. Našel jsem kusy čerstvé - právě nasazené, ale i podzimní, zestárlé.

Sníh nám odtává a kdo má svá místa a nechce zůstat doma, tak při troše štěstí jich pár najde už v tuto dobu. Já konkrétně nalezl zatím 3 plodnice na vlastní, loni objevené lokalitě ( Dolní Jirčany, okr. Praha-západ ). Nevím jestli je to Austriaca, nebo coccinea - nerozlišuji to, ale kdo to rozlišuje a nudil by se s mikroskopem, může se mu kouknout na chloupky, mam ho doma

Před několika dny u nás téměř roztál sníh, a tak jsem se dnes šel podívat do lesa. Překvapil mne nález této holubinky. Byla pevná a vypadala velmi čerstvě, i když možná vyrostla před tím než sníh napadl a přečkala pod ním zimu jak v iglú a teď se snaží růst dále. Nevím co to je za druh, možná h. zprohýbaná - Russula atropurpurea (undulata), ale myslím si, že není tak důležité, zajímavější je, že byla uprostřed ledna v lese. Byl na ni krásný pohled. Pak jsem našel ještě staré hvězdáky, jeden z nich ležel sice vzhůru "nohama", ale líbilo se mi na nich, jak je každý jinak zbarvený, a proto jejich foto též připojuji.

Tahle houbička mě vždycky fascinovala. Je naprosto běžná, navíc jeden z mála opravdu kosmopolitních druhů. A to její chování za vlhka/sucha, kdy zasychá a opět se rozvíjí... krása. A pohled na ty rozčísnuté lupeny určitě potěší nejen mě, ale každého milovníka hub. Tuhle "kolonii" co je na fotkách mám pod dozorem prakticky neustále, protože roste nedaleko mého bydliště. A teď se po delší době opět rozvinuly.

Pro dokreslení barevné variability tohoto hřibu přidám zatím tu nejfialověji zabarvenou plodnici, kterou jsem v lese viděl. Opět z extrémně plodného srpna 2010.

Minulý týden v prvním sněhu jsem se rozloučil s houbařskou sezonou krásnými čirůvkami dvoubarvými.

Mohutný druh šťavnatky, popsané v roce 2007. Roste v teplých dubových lesích, letos se vyskytovala dosti hojně na některých lokalitách. Můj článek o tomto druhu naleznete v příštím dvojčísle Mykologického sborníku.

Vzhledem k nedostatku času a kvalitní literatury se na její určení dostalo až teď. Hysterangium calcareum R. Hesse - Loupavka vápencová. Byla nalezena poblíž Rychnova nad Kněžnou, 18. 6. 2010 v jedlovém háji. Houby rostly "v hnízdech" mělce pod povrchem, jednotlivé plodnice vylézaly na povrch.

Zajímavá a docela velká hlenka. Vyskytla se v různých stádiích vývoje na opadu i živé vegetaci v bučině. Kolonie plazmodií a plodniček byly vždy na ploše tak 30x30 cm a bylo jich tam nalezeno do dvaceti. Plazmodium bylo světle žluté, žilnatě rozlezlé po opadu. Pak přechází do světlých, žlutavých nebo naokrovělých kuličkovitých povlaků. Kuličky tvoří povlak na bezbarvém slizu. Dozráváním postupně tmavnou, šednou. Po usušení to jsou dost rozměrné povlaky bělavých, drobných kuliček na bělavé podložce.

Další raritka ze smrčiny, opět Červený seznam, kriticky ohrožený druh, popsány 2 lokality ... máme třetí lokalitu

Dnes jsme s Mk objevily druhou lokalitu velmi vzácného pavučince, v červeném seznamu je popsán v podhůří Šumavy. Roste pod smrky na vápenitém podkladu. Nejprve našel Mk na kraji smrčiny 2 plodnice a o 500 metrů dál u cesty, smrk, vtroušený buk bylo asi 50 plodnic ... nádherné Phlegmacium

Jak se jmenuje česky jsem nikde nedohledal. Honzo ještě jednou děkuji za poskytnutí lokality.

Tak jsem se konečně dočkal a po letech hledání jsem ho našel přesně tam, kde jsem si ho představoval. Několik desítek plodnic rostlo v zámeckém parku na extenzivně udržovaném trávníku ve společnosti mnoha druhů voskovek, kyjanek, závojenek a dalších 2 druhů pazoubků.
Myslím, že to byla zasloužená odměna, celé roky jsem věřil, že tam musí růst. Našel jsem ho na dvou místech, ale určitě poroste i jinde.

Dneska v Prodašicích dle Jirky Burela nález úplně nové lokality kuřátek finských, smíšený les habr, buk, sem tam buk a bříza, vápencový podklad. Nalezeno asi 8 trsíků

19.09.2010 - Opatovský les (SY) - ve smrčině (ale pod osikou), cca 20 ex., silně zapáchající po svítiplynu, stejně jako čirůvka sírožlutá.

Na nehnojené louce na Ještědském hřebeni jsem předloni našel zbytky starých voskovek, o kterých jsem si myslel, že by to mohly být voskovky ovčí. Loni tam nic nebylo, resp. jsem nic nenašel, takže až letos.

Nevím jestli je správně česky bukový nebo hnědozelený. Roste pod buky. Tady to je stará jedlobučina na vápenci. Velmi je podobný ryzec zelený (L.blennius). Jeden z rozdílů je v barvě lupenů u starších plodnic. Spodní foto: fluens vlevo, blennius vpravo.

Tak s tímhle jsem si lámal hlavu od pátku a dnes už mám jasno Narazil jsem na ně v pátek v porostu lip, buků, bříz, opodál borovice. Na lupenech žlutý lem, kyjovitý třeň, často zahnutý na bázi narůžovělý. Pokožka klobouku silná, pod kloboukem žluté s žluto-olivové barvy a s růžovými tóny, silně vrásčitá. Plodnice celkem mohutné, tvrdé, hluboko ponořené v substrátu. Klobouky často deformované. Kolem 40 kusů.

Horská louka, místy hojně. Statnější plodnice než Voskovka vosková, plodnice mají často zploštělý, "podélně půlený" třeň.

Ve čtvrtek se mi povedl další můj prvonález, a to přímo "králů mezi hřiby". Tato fotka je z dalšího dne.

Ve starších publikacích uváděn jako pavučinec kolouščí, klobouk hygrofánní za vlhka červenohnědý až okrově hnědý, za sucha okrově žlutý, třeň dole s několika bílými kroužky, které jsou nepravidelné nebo roztrhané.

pěkná holubinka z doubravy, třeň ve stáří šedne a rezaví. Šednutí třeně je typické i pro Russula vinosa (holubinka tečkovaná) rostoucí pod jehličnany. Starší název pro holubinku zprohýbanou byl Russula undulata.

Amanita lividopallescens je nejstatnější z našich pošvatek, rostoucí v teplých listnatých lesích. Klobouk až 20 cm v průměru, je oříškově žlutohnědý, třeň na bílém podkladu žlutohnědě žíhaný a pochva je bělavá s našedlým a velmi jemně žlutohnědým tónem. Na povrchu klobouku bývají zbytky vela, které jsou zbarveny světle oříškově hnědě, někdy se šedým tónem. Odpolední slunce přidalo trochu oranžové, ale barvy sedí.

Záměny:
* Muchomůrka Beckerova (Amanita beckeri)
Je podobně statná a má i podobné oříškově hnědé tóny na klobouku a zbytcích vela. Na třeni má v polovině nebo spíše ve spodní části prsten tvaru <>.
* Muchomůrka stroupkatá (Amanita ceciliae)
Je subtilnější a bradavky na klobouku jsou výrazně šedé a hojné jako např. u muchomůrky červené.
* Muchomůrka šafránová (Amanita crocea)
Podobně statný druh. Je zbarvena oranžově na klobouku i třeni, pochva je bílá. Bradavky na klobouku nemá, větší útržek vela jen zřídka.

Pod borovicí. Ostny postupně od světle hnědého třeně šedavé. Klobouk jemně sametový. Při zasychání voní po maggi.

Krásnopórka, která má velké póry, v mládí bílé. Rostla ve smíšeném lese borovice, smrk a buk.