Tak dodám své know-how ... na některých bezových keřích vyrostou občas parádní silné a jednoleté výhony. Velmi často uschnou. A to je náš cíl. Stačí pár pokusů a brzy odhadnete, která z větví má silnou duši a tenký plášť. V poslední době když jdu na vycházku za houbama, tak se vždy snažím co nejdříve naleznout bezový keř. Pokud tam najdu vhodný uschlý výhon, tak ho beru. Nařežu si ho za pochodu na špalíčky kolem 5 cm a dám do kapsy. Pak to za pochodu vyndám z kapsy a za pochodu pomocí nožíku loupu a oloupané dávám zpátky do kapsy. Jelikož u nás dlouho nic moc nerostlo, tak to byla moje hlavní aktivita venku a tak si asi brzy otevřu obchod z bezovou duší
Řezy pak dělám následovně. Vezmu kusek duše (1-1,5 cm) a podélně rozkrojím. Pokud mám tlutší vzorek, tak i trochu vydlábnu místo. Vložím mezi půlky duše vzorek a ostrým nožem dělám plátky. Jako nůž lze použít žiletku (nejlépe mikrotomovou) nebo břitvu (nejlépe broušenou z jedné strany naplacato) nebo skalpel nebo mikrotomový nůž. Taktika na uříznutí tenkého plátku? Těžko říci, ale přijde mi, že se mi dařá čím dál tím tenčí. Nejdůležitější mi přijde nepižlat, ale v místě vzorku táhnout jedním směrem. Nejlepší mi přijde tak nějak vzorek natožit trochu našikmo a nůž tlačit dolů a trochu táhnout. Řez začít tak, že v horní části nůž přitlačím k duši (tím se asi trochu zmáčkne a vytvoří se pod ostřím nízký schůdek) a pak řezat, velmi často se to zařízne velmi tence. Někdy se to zařízne tence až moc a dojde místo uříznutí preparátu k jeho uhnutí - je tam asi nějaká hranice kam se lze dostat - pak už by se asi muselo použít místo duše zatavení do vosku. Mám řezy, ale sranda nekončí!
Některé řezy vysychají tak rychle, že je po několika vteřinách ani nelze najít. Takže co nejdříve s tím šup do nějakého média. V plánu mám vyzkoušet řezání na vlhkém papíru. Problém je totiž v tom, že když už se to člověku začne dařit tence řezat, není dobré to odložit a aktuální řez dát do media, pak to zase chytit a udělat další řez - nedoporučuji neb to obvykle vede ke zvýšení hladiny adrenalinu v krvi na takovou míru, že je pro ten den s mikroskopií konec neb se to obvykle rozjede ... ani pomyslet. Stabilizaci hamburgeru duše-houba-duše lze možná třeba špendlíkami, ale vyzkoušené to nemám. Taky jsem zkoušel duši nerozříznou, ale pouze naříznout, vsunutím jehly se trochu odtáhnout půlky od sebe a do štěrbiny vložím vzorek, jehlu vytáhnu bokem a "čelisti se zaklapnout - na řezu lupenů nejdu jinak. Ale stále je tu ten boj s časem, tj. vysychání řezů i vzorku. Vskutku se mi často stane, že vyschne natolik, že ani není vidět!!! Kdo viděl vyschnout řasnatku má představu o čem asi píšu. Takže nejlepší řešení mi přijde, že jeden člověk řeže a druhý to dává do media.