Šedivé čirůvky

[Sley]

Potřebuju se ujistit, že tato houba je čirůvka šedožemlová, stříbrošedá, popř. zemní - prostě jestli je jedlá Letos jsem objevil kousek od nás nové houbové lokality a nacházím tam houby, které jsem předtím nikdy neviděl, tak se raději zeptám. Jde o drobnou čirůvku s tenkou křehkou dužninou, lupeny bílé, chuť okurkově moučná. Barva klobouku variabilní, některé mladé plodnice jsou černošedé až skoro černé, starší jsou většinou světlejší. Rostou jich tam stovky.

[Bob]

Tuto skupinu šedých a černých čirůvek jsem vzdal ... koukni do VelAHubu a bude ti to jasný

[Sley]

To vím, Bobe, ale jde mi především o to, zda to nemůže být některý z jedovatých druhů šedé barvy - pokud ne, pak mi bude celkem jedno, zda mi v polévce plave ta či ona Snažím se být znalým houbařem, ne odborným mykologem, a tak mě tato skutečnost (jedlost či nejedlost) zcela uspokojí...

[Bob]

Však v tom jsme za jedno! Já jen prohlížel VelAHub, protože mi loni vyrostli nějaké tyhle čirůvky na zahradě ... výsledek byl, že je prostě budu ignorovat

[tomomima]

Podle fotky je to nějaká čirůvka z okruhu čirůvky zemní (tam i šedožemlová nebo stříbrošedá patří..) . Z určitostí lze napsat, že je to čirůvka jedlá a dobrá

[Sley]

[Bob]

S čím nejedlým/nedobrým lze tyto jedlé/dobré čirůvky zaměnit? Na které si dát pozor?

[Sley]

Co já vím, tak záměna by byla možná nejspíš za čirůvku žíhanou nebo bukovou (ty mají ale palčivou chuť, pomineme-li jiné odlišnosti), dále pak s čirůvkou černošupinatou, o které toho ale já moc nevím (spíš jen to, že existuje ) a možná i s čirůvkou tygrovanou. Uvítám názor odborníků, tohle téma mě taky dost zajímá a věřím, že nejsme s Bobem sami.

Na slovenských stránkách pak zase čtu, že T. scalpturatum (č. šedožemlová) je synonymum pro T. argyraceum (č. stříbrošedá) - tady se ale nic neděje, jedlé jsou obě.

V DAMyko atlase Gekko 13 u čirůvky zemní píše (cituji): "Patří do velmi komplikované skupiny. Ticholoma pardalotum, T. atrosquamulosum a T. orirubens se liší výrazněji šupinkatým kloboukem, Ticholoma cingulatum má prsten."

Námět pro tvůrce atlasu: Zaměřit se prioritně na takovéto problematické skupiny hub, kde se dá jedlý druh lehce splést s nejedlým či jedovatým, včetně detailního popisu, jak se dají odlišit. Udělal bych to klidně sám, ale tak velkej borec zase nejsem

[Sley]

Ještě k tomuto tématu jsem někde na netu vyšťoural článek od J. Baiera:

Šedivé čirůvky

Podzimním čirůvkám se většina houbařů vyhýbá stejně jako nádherně zbarveným holubinkám (viz Recepty č. 17 a 19/2004). Důvod je prostý: Je mezi nimi totiž celá řada druhů, které nejsou jedlé, mnohé jsou dokonce jedovaté. Čirůvky ovšem mají také celou řadu předností, vyplatí se je proto dobře znát.

Jednoznačně největší výhodou šedivých podzimních čirůvek je skutečnost, že se na příhodných lokalitách objevují v ohromných množstvích. Nezřídka je možné nalézt ne desítky, ale stovky plodnic, takže na malém kousku lesa můžete najednou nasbírat i několik košů. Další výhodou je pak výborná chuť některých druhů.

Nejběžnější ze skupiny těchto pro někoho nevýrazných, ale přesto zajímavých houbiček je čirůvka zemní (Tricholoma tereum). Roste v ohromných houfech až do pozdního podzimu, zároveň je velice nenáročná a objevuje se v lesích všeho druhu. Nejraději má ovšem teplé okraje jehličnatých lesů, travnaté cesty, lesní příkopy a nepohrdne ani městským parkem. Vyhledává blízkost borovic. Miluje půdy bohaté na vápenec. Klobouk dosahuje průměru maximálně 7 cm, třeň je štíhlý, bílý, lupeny jsou zoubkem připojené, špinavě bělavé až našedlé s mírně zubatým ostřím. Dužnina je téměř bez vůně. V kuchyni ji lze úspěšně použít do houbových omáček, polévek i do sladkokyselých nálevů. Podobná čirůvka myší je o již něco vzácnější, roste převážně pod topoly a snadno ji rozpoznáte podle světle krémového zabarvení lupenů. V raném mládí lze objevit u otevírajících se plodnic jemné pavučinovité velum (závoj). Chuťově je tento druh hodnotnější.

Velmi hojně rozšířená je čirůvka šedožemlová (Tricholoma scalpturatum). Tato houba vyhledává spíše listnaté lesy, ale nepohrdne ani mladší smrčinou. Často ji můžete objevit pod roztroušenými břízami ve smrkovém mlází. Roste až do zámrazu. Dužnina je křehčí než u předešlých dvou druhů, má příjemnou moučnou vůni i chuť. Výborným rozpoznávacím znakem je žloutnutí lupenů u starších plodnic. Velmi mladé plodnice mají lupeny kryté jemným pavučinovitým závojem. V kuchyni je tato houba všestranně použitelná. Osmažíte-li celé kloboučky na sádle a překryjete je pak vajíčkem do podoby ?volského oka?, zjistíte, že je to opravdu prvotřídní lahůdka.

Ze vzácnějších šedých čirůvek rostoucích pozdě na podzim lze ještě zmínit čirůvku kroužkatou (Tricholoma cingulatum), která vytváří mykorrhizu na vrbových kořenech. Snadno ji poznáte podle bělavého blanitého prstenu na třeni a místem růstu. Tento poměrně vzácný druh se však již vyplatí chránit.

Zdroj: http://www.iprima.cz/primatv/?666e=10508

[Bob]

Teď už je jen najít a nafotit S tou velikostí čirůvky zemní pouze do 7 cm ... všichni souhlas?

[Sley]

Já to potvrdit mohu, sice je nepřeměřuji, ale obvykle bývají maximálně tak 5 - 6 cm velké.

Fotky žádná sláva, ale chtěl bych ukázat tu barevnou variabilitu, protože podle mne je to stejný druh (ale mohu se samozřejmě mýlit):

[Bob]

Tož tak malé je nacházím v Libušíně (KL) pod haldou na velmi vlhkém místě každý rok. Fotil jsem je a fotky jsou asi na nahouby.cz ale hledat se mi to tam nechce

[Sley]

[Bob]

No to jsou voni! Snědl bys je?

[Sley]

Já jo, i když si myslím, že to klidně může být i jiný druh, než jsou ty moje. Pantáta jich u nás v neděli pár nasbíral pro výstavu a odborníci na Žofíně mu to prý určili jako dva druhy .

V tom aby se čert vyznal - schválně jsem si zkusil vyhledat googlem obrázky druhu Tricholoma argyraceum, teď na ně už půl hodiny čumím a docházím k závěru, že je budu klidně sbírat dál s tím, že s rozlišením zemní - stříbrošedá - šedožemlová si nebudu lámat hlavu, protože ani odborníci v tom zřejmě nejsou zajedno, viz třeba tyto názvy:
Tricholoma scalpturatum var. argyraceum (Bull.) Kühner & Romagn.,
Tricholoma terreum var. argyraceum (Bull.), apod.