DAMyko - Noviny : houby, houbaření, mykologie, diskuse, spolupráce, chat, recepty, atlas hub

Manželka mi odjela autem i s houbařským košíkem na dovolenou na Slovensko a já měl dnes ráno velké dilema, co budu jako slaměnný vdovec dělat. Do "mýho" lesa je to z Brna bez auta dost daleko. Nakonec ve mně přece ale jenom zvítězil houbař. První úkol byl najít doma něco, do čeho bych mohl sbírat, když nemám košík. Vlastně jeden mám, nákupní košík z obchodu, ale protože sem chtěl jet na synově horském kole, ten košík by se na něm vezl dost blbě. Jedinou plátěnou tašku kterou sem našel vlastně nebyla taška, ale synův plátěný pytlík na přezůvky do školy. No, a jelo se. Do svýho lesa to nešlo, tak aspoň do lesa u Brna-Bystrce, to není zas tak daleko.

V lese bylo snad milion houbařů, většina z nich měla plný košíky. Rostlo snad úplně všechno, téměř nešlo šlápnout na zem aby člověk nezašlápl nějakou houbu. Koukali se na mně jako na magora, kterej tlačí lesem mezi stromama horský kolo a sbírá houby do pytlíku na bačkory.

Určitě znáte ten pocit. Koukáte po zemi kolem sebe a periferním viděním zahlídnete NĚCO. Nevíte co to bylo a kde ste to přesně viděli, ale tělo vám ve vteřině ztuhne v nedokončeném kroku, do spánků se nahrne krev a rozbuší se srdce. Pomalu se rozhlížíte kolem sebe a zkoumáte každou hromádku listí, okolí stromů a pařezů, spadaných větví, hromádek mechu. Vidíte spoustu houbiček který ani neznáte, několik mladých růžovek, pár holubinek, hříbka u pařezu ... ale pořád víte že to není ONO. Začínáte pochybovat, že ste vůbec něco viděli, možná to byla jenom nějaká halucinace nebo co.

A pak TO konečně uvidíte. Je to asi 7-8 metrů od vás. Hladký červenooranžový klobouček bez bílých skvrn, který se klube z pevné pochvy. Mohla by to být obyčejná muchomůrka červená. Jenže pod kloboučkem v mezeře v prasknuté pochvě prosvítá světleoranžová noha.

Je to ona? Je to skutečně madamme Císařka?

Opatrně se přiblížíte a pečlivě sledujete kam a na co šlapete. Pak v podřepu obhlížíte okolí. Tam je další! A tam další dvě!

Rostly přímo u cesty. Celkem 6 mladých exemplářů, dva z nich poškozené okusem od zvěře. Nejdřív to vypadalo že na ně někdo šlápl, ale při bližším prozkoumání jsou na nich vidět stopy zubů. (Nebo žeby nějaký houbař? No, stejně zvíře... Wink

) Máte možnost si je prohlídnout i uvnitř. Jistota je 1000%. Jsou to Císařky.

Tlak krve ve spáncích pomalu polevuje, srdce se uklidňuje. Vzpomenete si na pár článků na webu, kde se ti co měli to štěstí a ochutnali Císařky rozplývali nad tím jaká je to delikatesní záležitost.

Ale jsou chráněné a neměly by se sbírat ...

Pak se vám vybaví několik receptů na přípravu Císařek. Syrové nakrájené na plátky s bylinkama, zakápnuté vinným octem ... nebo v trojobalu jako řízky ... nebo nadívané kloboučky směsí z jemně nakrájených nožiček, vejce a slaninky ...

Ale jsou chráněné a neměly by se sbírat ...

Houbařský nožík v ruce několikrát otevřete a po pár vteřinách váhání zase zavřete. Rozhlížíte se kolem, jestli vás někdo nevidí.

Ale jsou chráněné a neměly by se sbírat ...

A pak se vám vybaví jedna příhoda z mládí. Na střední škole se mi zalíbila jedna spolužačka z jiné třídy. V rozhovoru s kamarádama sem prohodil, že bych rád zjistil, jaký TO s ní je v posteli. Bohužel náš rozhovor slyšela, přišla ke mně a suše mi oznámila: "Holt se budeš muset smířit s tím, že jaký by TO bylo se mnou v posteli, se TY nikdy nedozvíš!"
Za nějakou dobu se TO podařilo jednomu z mých spolužáků. Ptal sem se ho, jaký TO s ní bylo. Řekl mi, že TO vůbec nestálo za to a že sem o nic nepřišel.

Konec filozofování. Smířil jsem se s tím, že TO na vlastní kůži nezjistím a madamme Císařky zůstaly kde jsou. Odpoledne nebo zítra ráno se ještě vrátím na místo činu s patřičnou fotografickou výbavou a dodám na web pár fotografií. Doufám, že mě ty "prašivky" někdo mezitím nerozkope.