Noviny

Plodnice s výrazně žíhanými kloboučky vyrostly v opadu topolů a smrku s navátým listím dubu a snad olše. Kyselé podloží, nadmořská výška kolem 380 metrů. Chvíli mi trvalo, než mi docvaklo, co to je, tuhle houbu jsem zatím vídal jen na vápencích. Chlupaté nohy s odérem hnijícího zelí jí ale prozradily...

Na zanořených zčernalých větvičkách, kořenech i dřevních zbytcích (snad Krušiny olšové) uvnitř různoleté smrčiny. S kolegou No-X jsme nalezli na velké ploše snad stovky plodnic.[/b]

Šest let nebyla? Tyhle pocházejí z paseky, z místa jednoho z několika ohnišť, na kterých se zřejmě pálily větve po kácení. Ohniště jsou dávno zarostlá a prozrazuje je už jen zkrutek vláhojevný a ohořelé pařezy.

Na dubovém pařezu, pořádné kousky - až 10 cm.

Letos se jich objevilo relativně hodně, na mělnicku je moc nenacházím. Dneska společně s desticí to byla nejčastější houba. Téměř všechny na starších lesních cestách, borovico-smrkový les.

Šikovných smrkových pařezů desítky, ale jen na dvou destice. Na jednom z nich dva velké shluky o celkovém počtu přes padesát plodnic. Viz výřez v příloze.

Rok 2016 je pro ucháč svazčitý asi dobrým rokem.
Na stejné lokalitě nalezeno 9 plodnic na 4 místech.

Ano, letos je opravdu jejich rok, našel jsem je na čtyřech různých lokalitách, ve velkých počtech, např. přímo v Praze-Chuchli nebo na Mělnicku v meandrech Liběchovky. Přidávám také dvě fotky...

Pomozte rozšířit genofondovou kolekci ... více v přiloženém PDF dokumentu.

Dnes objevená nová lokalita, okraj smíšeného lesa s osikou, smrkem a dubem. Osiková větev o průměru cca 3 centimetry, částečně zanořená a porostlá mechem. Plodnic bylo víc, ale ne všechny se vešly do záběru.

Mikroskopické znaky

Znovu na místě činu. Kdo hledá, najde. Někdy. Čtvrtý pokus a trefa do černého. Můj pidi Canon pro předškoláky zachytil tu houbu z jiného pohledu. Viz příloha. Hymenofor starších plodnic bývá pleťově až tmavě růžový, často s tmavým okrajem. To je docela typické. Mladé plodnice jsou spíše bělavé a na povrchu hymenoforu bíle ojíněné. Podle mého názoru mohou připomínat plodnice pórnovitky drobnopóré (Schizopora flavipora). Rozlišovat v terénu Ceriporiopsis gilvescens a S.flavipora jenom podle makroznaků, to už vyžaduje značnou dávku odvahy.

Spálený les, společně se zvonečkem uhelným, Strakonicko. Za mikroskopické určení děkujeme Martině Vašutové.

Spálený les porostlý zvonečkem uhelným, Strakonicko.

Je to druh rostoucí vzácně na jaře (březen, duben) v listnatých lesích, v opadu listí, na větvičkách listnatých dřevin (zde asi javor, jasan).

Letos je jejich výskyt lehce nad průměrem.

Na pařezu listnáče, pravděpodobně dubu. Toto stadium nacházím hlavně v předjaří a znám ho i ze smrku, i když se v literatuře uvádí na listnáčích.

Drobná lupenatá houba, která je vzhledem, proporcemi i dobou výskytu podobná kržatce zimní. Roste na vlhčích stanovištích v opadu, častěji pod jasany (prý i pod topoly). Od zmíněné kržatky ji lze rozlišit barvou - dospělé plodnice postrádají na klobouku rezavohnědé nebo oranžovohnědé tóny a spíš mají chladnější hnědoolivový odstín, dále se liší jakoby bíle ojíněným ostřím lupenů (ty jsou nejdřív světlé, tmavnou s dozráváním výtrusů do podobných tónů jaké má klobouk) a nakonec i výraznou houbovou vůní, která připomíná strakoš nebo některé hřibovité houby. Třeň je někdy vybaven prstenem, jindy je prsten jen naznačený.

Vyskytuje se vzácně, místy roztroušeně a je uvedená v Červeném seznamu jako DD, druh s neznámým rozšířením.

Už raší

Tmavá chladná různověká smrčina s vtroušenou osikou a dubem. V doprovodu strmělky kořínkaté a ohnivce černého. Nalezl Jirka Janda.

Druh lišejníku s do zelena zbarvenou korovitou stélkou a početnými, výrazně stopkatými apothecii růžové, červenohnědé až hnědavé barvy. Známý též pod názvem malohubka plšivková.
Výskyt poměrně hojný, od nižších poloh až do hor, především na jílovitých, kamenitých či rašelinných půdách, na zastíněných křemičitých balvanech či skalách.

Obr. 1 - halda hlušiny z bývalého hnědouhelného dolu, na zemi na jílovité půdě, cca 260 m n. m.
Obr. 2 - rašelinná smrčina, zastíněný palouk, na kamenu ve vysokém mechu, cca 780 m n. m.

Starší mechatá smrčina s osikou.

Taky přidám když jsem si to vymyslel Smile

Po několika letech jsem navštívil jednu bohatou lokalitu a s potěšením zjistil že pořád plodí.

Početná skupinka pruhledných dutých kalíšků nalezena na vlhké větvi dubu. Velikost do 5 mm. Většinou bezbarvé, některé nažloutlé a na fotce je dvojice nejžlutějších, jaké tam byly.

Letos se objevily hodně brzo, ale vzhledem k počasí to není až tak překvapivé. Plodnička cca 2 cm, u potoka spolu se stovkami jehnědek a již sem tam kvetoucím podbělem. Koukal jsem i po smržích, ty se objevují těsně po terčovnici, ale zatím nic.

Našel jsem je za soumraku v zámeckém parku. Nejbližším stromem je tis, ale myslím, že tam pod mechem jsou zbytky nějakého pařezu.

Letos s šestitýdenním náskokem oproti loňsku. Stejná lokalita, jiný pařízek.

Letos si přivstaly...
Naklíčeno jich je poměrně dost. Cool

Velikost do 2 cm. 8. února 2016, pod jabloní a osikou, Praha.

Podařilo se mi tuto krásnou houbičku najít vloni v listopadu. Čekal jsem ale ještě na potvrzení od Oldy. Našel jsem jí v křovinách, v kopřivách a dřevním opadu, schovanou pod listím.

Koukám, že jich tu moc není, i když je uváděna jako hojná. Měl jsem včera to potěšení, že jsem si tu krásu mohl také vyfotit. Rostou na dubové větvičce. Ale mám trochu problém s českým názvem. My jí tu máme jako pavučinovku zlatou. Na webu a v atlasech je to ale pavučinovka zlatožlutá.

Letošní zima-nezima jim v kombinaci s vlhčím lednem dělá dobře, mezi množstvím drobných se už dají najít kousky i 3-4 cm velké. Na zanořených akátových větvích u potůčku.

Klobouk 20-40 mm, mírně zvoncovitý, v dospělosti hrbolatý, na okraji zvlněný. I za vlhka není pokožka slizká, bílé barvy, na okraji klobouku viditelné vločky. Lupeny bílé, sbíhavé, spíše řídké. Třeň až 60 x 8 mm velký, válcovitý, u některých plodnic excentrický, v horní části viditelně bělavě vločkatý. Dužina bez náznaku vůně, bílá, vodnatá.

Několik plodnic jsem nalezl ve vzrostlém smrkovém lese (vtroušený modřín) spolu Š. modřínovou a tečkovanou. Nadmořská výška 700 m.n.m. Bohužel jsem si zapomněl část fotovýbavy, tak jsem improvizoval.

Skupinu zhruba 30 plodnic jsem objevil začátkem prosince v maloplošné kulturní výsadbě borovice černé (Pinus nigra). Rostly ve vlhké, mechem a trávou porostlé části, povětšinou na holé zemi v místě zrytém divokými prasaty (zrytím stržené mechová vrstva), cca 240 m n. m.

I já našel svou poslední loňskou penízovku po vánocích. Kloboučky jsem nepočítal, ale poslužte si! Laughing

Roste na starých, trouchnivých pařezech jehličnanů (nejvíce smrků). Nejčastěji se nachází na starých plodnicích Gloeophyllum odoratum, nebo v jejich těsném okolí, které rostou na pařezech, ale porůstá i velmi ztrouchnivělé dřevo. Jednotlivě, nebo do skupin uspořádané, nevětvené, bílé ostny vyrůstají z tenkého bílého subikula. Jde o nehojný nebo asi spíš o přehlížený druh. Konzultováno s Nezmarem.

Obvykle je nacházím v prosinci pod vrstvou listů buku nebo dubu, většinou ve větším množství. Typická varianta je na prvním obrázku, může však obalovat list jako na druhé fotce.

Tvoří jednoleté rozlité plodnice - bělavé, zažloutlé, s pleťovým nebo narezlým nádechem. Rourky až kolem půl centimetru dlouhé, delší mohou být různě potrhané. Póry drobné, u delších rourek nepravidelné. Vůně nevýrazná, chuť asi jako když koušete korek.

V místě bylo několik silných dubových větví, ale houba rostla jen na dvou. Jedna byla více-méně zakleslá - téměř se nedotýkala země. Druhá se dotýkala země jen polovinou a houba rostla pouze na druhé polovině, která trčela do vzduchu. Ty, které ležely na zemi celé, asi nevyhovovaly. Jak je vidět na fotkách, roste na odkorněných i neodkorněných místech.

Koukám, že letos sem ještě nikdo žádného nedal, tak přidám jedno setkání generací na šišce borovice černé.

Odkorněná kláda, pravděpodobně smrk, ve smíšeném lese. Jako v předchozím příspěvku růst na bočně/spodní části. Šířka 10 cm.

Pár pomrazek rostlo ve smíšené lese pod borovicí.

Střední Čechy, 12.12.2015

Skupina čtyř plodnic nalezena v břehu u silnice pod břízou v trávě a opadu listí. Identifikoval Michal Mikšík.

Tyhle jsem vyhrabal z listí, rostly na úplně zetlelém břízové kmeni, dužina byla u báze hnědočervené, stejně jako zetlelé dřevo. Klobouky velmi slizké, třen směrem k bázi vločkatější.

Letos se jí obzvlášť dařilo. Na prvním snímku roste z dubu (stejná lokalita jako v loňském příspěvku), na druhém z břízy a na třetím z vrby.

Několik desítek plodnic nalezeno na zemi na ztrouchnivělé větvi břízy v úvozu starých stromů mezi pastvinami. Identifikovala Lucie Zíbarová.

Buk v údolí Vltavy. Skupina střechovitě uspořádaných plodnic je 1,8 m vysoká. Dolní klobouky mají kolem 23-25 cm, horní nejvyšší 10-13 cm. Loni zde vyrostly také, ale nebylo jich tolik (Obr.3).

Tyhle houbičky jsou moc krásné, doufám, že lokalita nebude zničena těžbou. Zatím centimetrové plodničky rostly pod borovicí.

Na smrkovém pařezu, šikmo zespodu na řezné ploše. Lepší snímek se nepovedl. Je listopad, ani houba ani fotograf nebyli letos v dobré formě. Ale druhý snímek pořízený na stejném místě před dvěma roky se podařil.

Smíšený les s jedlemi v údolí potoka, zřejmě na vápenci.

Ztrouchnivělý pařez byl obrostlý hezkými plodničkami, dřív jsem na tento druh narazil vždy v únoru. Kromě dlouze připojených lupenů je dobrým poznávacím znakem to, že i za sucha jsou mladé kloboučky lepkavé a tyto látky (pryskyřice) zůstavají po dotyku i na ruce.

Jedna z Litovelského Pomoraví (cca 250 m), blízko potoka, asi sezónně zaplavované stinné místo. Okolo vrby a olše.

Houba rostoucí na dřevu listnáčů i jehličnanů (byť některé online zdroje uvádějí něco jiného), nejčastěji buků, smrků a jedlí. Uváděný je z přirozených lesů spíše ve vyšší nadmořské výšce. Plodnice na snímku pochází z topolu v nadmořské výšce cca 380 m n. m. Červený seznam: VU.

Po prvonálezu z roku 2011 (lokalita již mezitím vyschla a zanikla) jsem měl letos opět možnost potkat ji ve volné přírodě (pár se jich každoročně objeví u kolegy na zahradě, kam si z místa původního nálezu přenesl k bazénu trs orobince, ale to se nepočítá...) - malá, mělká, téměř zarostlá vodní plocha mokřadního charakteru, s dominantním porostem orobince úzkolistého a rákosu obecného, v menším množství je též zastoupen orobinec širokolistý. Rostly těsně nad vodní hladinou na starých, odumřelých částech stonků a listů orobince úzkolistého.
Tentokrát bylo několik plodnic odebráno a usušeno. Vzorek předán kolegyni gekko, které tímto děkuji za potvrzení určení.

Nevelký ryzec typický oranžovým až ryšavým zbarvením. Má velmi specifické ekologické nároky, které pomáhají při určení: Roste vždy velmi blízko vody nebo i prakticky z vody, pokud je mělká. Například na březích rybníků, v odvodňovacích strouhách pod hrázemi rybníků, u/v terénních depresích, kde se drží voda, na dně vlhkých lomů a pískoven, podél lesních potůčků nebo říček (často na břehu těsně nad hladinou). Prakticky vždy jde o lokalitu, kde do metru od houby najdete místo, do kterého kdybyste šlápli, tak budete mít mokro v botě.

Literatura ho uvádí pod osikou, břízou, olší a vrbou. Často ho nacházím na místech, kde je dub plus jeden z těchto listnáčů, ale určitě to není podmínka. Roste jak na přirozených stanovištích, tak na synantropních - tohle neřeší, stačí mu dostatek vody. V Červeném seznamu je jako NT (téměř ohrožený), ale rozšíření po ČR se asi bude hodně lišit region od regionu - v jižních Čechách jej není těžké najít a v posledních dvou týdnech, kdy dost pršelo, je to tu snad nejhojnější ryzec Smile

I když se barvy vždy pohybují kolem tlumeně rezavé, rezavocihlové, oranžovorezavé, je celkový vzhled docela variabilní. Staré plodnice jsou méně syté, často nasáklé vodou, částečně vybledlé a mají různě skvrnité nehezké lupeny.

Dvě ukázky k tématu barevné variability. Světlý exemplář jsem nejdřív považoval za h. křehkou, ale začala žloutnout... obě jsou potvrzené jako h. unylá.

Mladá plodnička na smrkové větévce, u bezu s kopřivami. Bohužel v okolí probíhá těžba, takže to vypadá, že lokalita brzy nebude.

24.10.2015, Mělnicko

Jedna plodnice nalezena v listnatém lese (lípa, habr, dub, javor, buk) na mrtvém, vyvráceném kmenu lípy, který mj. hostí i stovky voskoviček černavých.

PS: V DAtlasu jsem položku nenašel, tak snad jsem se nepřehlédl...

Letos jich moc nebylo. Tenhle byl nejhezčí, Rostl na lesní cestě ve vřesu a trávě uprostřed starého jehličnatého lesa. Z letadla mi ho posypali vápnem. Smile

Škoda, že jsem ji nestihl dříve, již trochu chytila plíseň, ale z téhle strany ještě nevypadá nejhůře.

Jak rozlišujete ryzec osmahlý od ryzce polokrvomléčného? Procházel jsem různé popisy, ale nenašel jsem v podstatě žádný spolehlivý makroznak, který by je měl odlišovat.

Několikrát jsem narazil na informaci, že pokud má plodnice výraznější zelené odstíny, jde o ryzec polokrvomléčný, ale to bych řekl vychází snad z nedostatečné znalosti ryzce osmahlého, které může být zelený prakticky kompletně jako na fotkách (může být oranžový, šedý, modrý...).

Pak se uvádí vazba na podloží. Polokrvomléčný spíš na vápencovém, osmahlý spíš na kyselém. Což ale ne vždy pomáhá při určení. Co když najdu tato vypadající ryzec na lokalitě, kde roste společně s ryzcem pravým? Ten podle literatury preferuje spíše vápencové podloží, na druhou stranu v podloží dané lokality je písek a po vápenci široko daleko ani památky.

Nakonec pravidlo, že mléko ryzce polokrvomléčného fialoví do deseti minut a mléko ryzce osmahlého fialoví za dvacet minut nebo déle. Lze to považovat za spolehlivé? V diskusích se objevují názory, že ne. Třeba i některé hřiby podle počasí jednou zmodrají hned při doteku, jindy až po několika minutách.

Podmáčený okraj lesního rybníčku pod břízou, vrbou a smrkem v rašeliníku. Mléko hojné, bílé, časem šednoucí a velmi palčivé.

Druh borů na chudé kyselé (obvykle písčité) půdě. V sobotu jsme s kolegy našli jednu lokalitu ve Velechvínském polesí, v neděli se mi podařilo najít druhou v polesí Řídká blana u Zlivi. Snímek pochází z první oblasti.

Trsovitě, případně roztroušeně rostoucí helmovka na mrtvém (nejčastěji neztrouchnivělém) dřevě listnáčů. Klobouk často s tupým hrbolkem, zpočátku zvoncovitý, později rozprostřený. Ve středu tmavší, v mládí i tmavě šedý. Lupeny husté, minimálně 40. Třeň lesklý, pod lupou rýhovaný, křehký. Dužina může zapáchat po chlóru.

Tak den nebo dva ještě a byla by z něj takřka totožná plodnice, jako má fotka ze srpna 2010 o stránku zpět. A tentokrát ne z Českého krasu, ale z Polabí ...

Po letech lepší plodnice. K předešlému příspěvku bych měl drobnou aktualizaci - na dvou lokalitách, kde byl dlouhá léta nezvěstný, se v poslední době objevil, takže to vypadá minimálně na 3 plodící jihočeské lokality...

Podzimním houbolovem jsou voskovky, tudíž přidám jednu. Roste na sečené nehnojené louce, asi 375 m n.m.

Nikde skoro žádná houba a v jedné vlhčí olšině byly stovky plodnic všech věkových kategorií. A tahle trojice se mi snažila před foťákem i trochu zatančit Laughing

.

Nejraději sice rostou v letních vedrech po bouřkách, ale letos bylo jen vedro a bouřky téměř žádné. Přesto na ně čekaly až do poslední možné chvíle, a když nepřišly, tak na konci sezóny zoufale vyrazily i ze zcela suché půdy.

Tak jsem si konečně splnil sen a v lázeňských lesích jsem objevil korálovce. A hned na dvou místech, na tlejících bukových kmenech rostlo cca 20 plodnic v různých stadiích vývoje. Tyto byly nejhezčí.

Pěkné houbičky, rostly na tlejícím bukovém kmeni.

Louka pod cestou lemovanou smíšenou alejí, severní svah.

Vějířovec obrovský na dubu. Docela by mě zajímalo, jaké podmínky vyžaduje, aby mohl růst na dubu. Máte nějaké nálezy z této dřeviny? Je to z vlhčích oblastí? Toto je z hráze rybníku, kde 3-4 duby okupuje lesklokorka pryskyřičnatá a asi 3 vějířovec. Na snímcích je zachycený rozdíl 11 dní, všechny pocházejí z jednoho stromu. Původně bylo patrné, že vyráží na třech místech, nyní byl obrostlý sedmi trsy různých proporcí.

Malá bedlička rostoucí na vápenitých půdách, obvykle z vrstvy kvalitního humusu. Tato pochází ze dna bývalého vápencového lomu, kde vyrážejí pod vrstvou lipového listí. V Přehledu hub střední Evropy je uváděná jako hojná, ale v jižních Čechách určitě hojná není, což je asi dáno nedostatkem vhodných stanovišť...

Přidám několik satanů ze známé lokality, Daří se jim tam i přes velké sucho.

Vzácný druh holubinky (na Moravě prý o něco hojnější), který roste na teplých lokalitách pod duby (vzácněji i pod jinými listnáči), obvykle na takových, kde se daří teplomilným hřibům (plavý, legalové, mendax, rubínový a lepší).

Plodnice středně velké, barva klobouku začíná zhruba těmi odstíny, na kterých končí holubinka mandlová a pokračuje tmavšími až masovými tóny, ale většinou s příměsí pastelově růžové. Na středu, zvlášť u dospělých plodnic, bývá světlejší s krémovo-rezavými odstíny. Třeň bílý s mírnou tendencí k šednutí, ve stáří může být narezavěle skvrnitý. Podstatný znak je tmavý výtrusný prach, takže staré plodnice mívají až velmi sytě zbarvené lupeny (jako na fotce vpravo, ale častěji jsou světlejší, u nepříliš starých plodnic o hodně světlejší). Vůně není výrazně specifická, chuť pálivá, ale nijak extrémně. Podobná může být holubinka měďová (R. cuprea). Holubinka měnlivá (R. risigallina) a jí příbuzné druhy s tmavými lupeny jsou mnohem drobnější a křehčí. Červený seznam: EN, v Sochovi na str. 278.

V jižních Čechách poměrně vzácná houba, která je tu známá spíš z pralesních rezervací. Nemusí růst jen na jaře. Tato pochází ze smíšeného lesa s jilmem, habrem, dubem, lípou, bukem, smrkem, borovicí... Vyrůstala ze zanořené větve, jejíž část je vidět v pravé části snímku. Za určení děkuji M. Vašutové.

Díky SV orientaci prudkého svahu se místy trocha vlhkosti v substrátu uchovala, a tak jsem v jinak mrtvém lese mohl alespoň nějaké odlovit.

Po loňském zde prezentovaném prvonálezu se mi ji v následujícím měsíci podařilo nalézt ještě na dalších dvou místech.
Letos se na původní lokalitě objevily jen dvě malé plodnice (obr. 2). Na další lokalitě to bylo o něco lepší, i když ani zde velikosti loňské plodnice zdaleka nedosahovala. Roste zde na starém, rozkládajícím se, částečně mechem porostlém pařezu listnáče na okraji listnatého lesa (dub, lípa, habr, topol, líska), cca 540 m n. m. (obr. 1). Třetí lokalitu na břehu rybníka nedaleko Ústí jsem zatím nekontroloval.

Po dvou měsících bez hub se začínají objevovat legaly...

Potvrzení lokality na chrudimsku. V okolí habr, lípa a líska.

Na procházce okolo rybníka Svět, hned u cesty. Na výšku měla 15cm.

okolí Třeboně, 28.8.2015

Pár obrázků ohňovce rybízového. Měl by být celkem hojný, podle literatury. Ovšem v jižních Čechách, když se člověk kouká po všech rybízech a brslenech, tak není snadné ho vůbec někde nalézt. Poslední obrázek je ze Slovenska. Poté, co nám v posledních letech tolik zdomácněla sekvenace nukleotidů DNK, můžete zaslechnout názor, že pod jménem rybízový se skrývají dva nebo dokonce více druhů.

Dubový pařez na hrázi rybníku u Hluboké nad Vltavou.

Jedna letošní. Roste u báze staré, mohutné jedle.

Ještě jedna položka z výpravy do Černého Kříže.
Na břehu potoka, 30 cm nad hladinou - řasnatka mokřadní - biotop prakticky shodný s kyjankou purpurovou, jen kyjanka rostla v mechu (viz foto kolegy no-X), řasnatka v porostu játrovky.
Při "normálním" průtoku roste těsně nad hladinou, u spodního okraje fotky je vidět, kam voda běžně sahá.

Roste pod smrky (v rašeliníku) na podmáčených místech.
V Červeném seznamu makromycetů ČR: VU - zranitelný druh.

P.S.: Tento ale vyrostl v dosti vysušené podmáčené smrčině... Smile

Holubinka popsaná českým mykologem Václavem Melzerem ze Soběslavských blat. Roste v podmáčených smrčinách a na rašeliništích. Tvoří mykorhizu se smrkem, borovicí a podle některých autorů s břízou. Dá se zaměnit s holubinkou rudonohou (Russula rhodopoda), která roste pod smrky na vlhčích místech, případně s holubinkou krvavou (Russula sanguinea), která roste pod borovicemi na vlhčích místech.

Červený seznam: EN (ohrožený druh)
Červená kniha: E (kriticky ohrožený druh)
vyhláška 395/92 Sb. zákona 114/92 Sb.: chráněná jako kriticky ohrožený druh

Letos je to s nimi hodně špatné, suchem rozpraskaly a sežrali je slimáci, jediná se dočkala rozkvětu.

Po dvou letech jsem na něj opět narazil. Tentokrát rostl na patě vzrostlého javoru v zámeckém parku. Konstatuji, že všechny moje nálezy této houby jsou až na jednu výjimku z různých parků.

Jeden ze čtyř druhů hub, které jsem v lese našel. Kupodivu byl v docela dobré kondici.

Břeh potoka v lese s převahou smrku, tatáž lokalita, kterou zmiňuje gekko v úvodu...

Velikost 23,5 cm.

Další den jsem neměl čas, až ten příští. Navečer jsem si tam přivezl žebřík, přesto jsem při focení balancoval na posledních příčkách. Houby už byly k nepoznání. Dnes ráno jsem tam zajel ještě jednou, když už jsem měl žebřík v autě. Doufal jsem v lepší světlo, ale moc to nepomohlo. Jen houby měly klobouky víc hnědé od pilin, které na ně napadaly.

I ze žebříku se špatně fotografují. Ta velká srostlice je ve výšce 4 m, velikost 35-40 cm (Obr.1.). Ta malá plodnice je asi 3 m vysoko, velikost 7-8 cm (Obr.2.). Alespoň rostou trochu mimo dosah všežravých slimáků. Plodnice na Obr.3 si vybrala špatné místo a jak je vidět neunikla pozornosti (čichu). Rostla jen asi 75 cm vysoko.

Vypadá to, že následující 3 týdny bude mrtvo, tak si dovolím ještě něco ze začátku týdne. První hřib Le Galové, pochází z hráze u Lomnice nad Lužnicí. Když jsme viděli uprostřed cesty vzrostlé holubinky ruměné, vzpomněl jsem si na slova Pavla Špinara, že krátce poté, co tato houba vyrazí, následuje hřib Le Galové. O pár desítek metrů dál opravdu seděl první průzkumník Smile

Pro zajímavost: co začátkem týdne rostlo skoro všude, byly hřiby přívěskaté - viděl jsem je asi na 5-6 hrázích. Teď už jsou sušené.

Celkem tři kousky pod lipami, jediná byla zachovalá vcelku.

Trouchnivé dřevo jehličnanu (červená hniloba), 480 m n. m., smíšený les na vápenci (společně s ouškem zvrásnělým).

Opět jsem na něj po letech narazil, u nás je to vzácnost.

Vypadá to na další lokalitu. Opět vápenec, tentokrát smíšený les, severní svah. Malinké plodnice vyrůstaly z opadu, jedna trochu větší (snímek) na zbytku dřeva jehličnanu v posledním stádiu rozkladu (červená hniloba).

Asi 0,5 m na výšku.

Dubina u bývalé pískovny, porost válečky prapořité, místy borůvčí a jahodníky.

České Budějovice, parkoviště štěrkované drcenou škvárnou a zarůstající řídkým náletem (bříza, borovice, osika).