Díky mírnému průběhu zimy jsem na ni narážel již začátkem roku, kdy hojně obrážela staré jehnědy ukryté pod spadaným listím ve vrstvě detritu. Pro fotku jsem se na místo činu vrátil o něco později.

Na to jaké je sucho, tak jich lze nalézt dost. Pod olšemi blízko mokřadu. Největší v průměru 6 mm. 8.3.2014, Kokořínsko

Letos si sakra pospíšily! Normálně je nacházím až koncem dubna nebo začátkem května.

Tak už se zase derou nad hladinu, potvory...
Odlišný průběh zimy je znát i na nich, oproti normálu jsou dosti urychlené. Zatím jich je jen pár, ale podle velikosti tam některé musely být už v únoru.

Tak se mi podařilo čistě náhodou najít čágu. Nedaleko Mimoně na dvou kmenech břízy. Vždy v místě poškození kůry. První moje reakce byla: "To je ale divně ohořelá bříza" - tož tolik k popisu plodnice Omlouvám se za fotky, kterou jsou jen z mobilu. Až tu bude dostatek lepších tak je smažu nebo zmenším. Z té větší břízy jsem naloupal kolem kila. Již ji suším a krmím svého onkologického pacienta. Snad byl osud, že jsem čágu potkal, snad pomůže.

Na doplnění ještě řez plodnicí, kde je vidět neprůhledné jádro tvořené přeměněným pletivem pevníku krvavějícího (Stereum sanguinolentum).

Vysoce specifický parazit vyskytující se v korunách živých bříz. V napadených místech dochází k poruchám růstu, které se projevují tvorbou náhradních pupenů, ze kterých vyrůstají husté, slabé a krátké větvičky. Zmnožením větví vzniklé kulovité, metlovité útvary se nazývají čarověníky. Jiným českých názvem je palcatka březová.

27. července 2012 Karolínka na Šumavě objevila obřího dřevožijňáka. Klobouk měl určitě víc jak 10 cm a byl i poměrně vysokej, taktéž plus-mínus 10 cm. Sranda byla, že ho našla cca 15 minut potom, co jsem jí dával instrukce o tom, jak je vázanej na jehličnany za zenitem, navíc obvykle ve společnosti hnědáka, těžko se mi jí pak přesvědčovalo, že se opravdu jedná o vzácnější hubku!
Západně od Klatov, cca 600 m.n.m., báze přestárlýho smrku ve více jak stoletá smrčina na výrazně kyselém a vlhkém substrátu, prameniště se šťavelem a černohlávky. Dávám i fotky biotopu-fšimněte si zbytků hnědáka vlevo od fotografky. Kloubouk jak za čerstva, tak i po usušení nádherně voněl - takový jakoby ovocný tóny a do toho nepatrně přimíchaná pryskyřice - asi jako slupka manga mixnutá s liči nebo ještě dalším tropickým ovocem.

Potkal jsem je koncem září, celkem tři kusy, ale jen tento miniaturní byl fotitelný. Dva větší byly ožrány slimáky. Rostly v hlubší půdě na břehu potoka pár metrů od silnice, podél blíže neidentifikovaného tlejícího klacku listnáče (kolem habr, javor, černý bez) mezi kopřivami a kokoříky mnohokvětými.

Nevíte, prosím, někdo, co by to mohlo být? Usadila na uschlé větvičce červeného rybízu, je hnědá s náběhem do rezava. Až v počítači jsem uviděl, co jsem vyfotil, prostým okem ty jednotlivé plodničky vidět nejsou.

Řekl bych, že to asi Tympanis sp. bude, ale olšová to není určitě. Jednak kvůli substrátu, jednak kvůli barvě.

Jan Gaisler tu má T. alne (http://www.damyko.info/ForumA/viewtopic.php?p=59542), což je hodně podobné...

Nevíte, co to je?

Když jsem v září chodil okukovat v netradiční dobu kvetoucí koniklece, všiml jsem si kolem jakýchsi břichatkovitých hub, u kterých si nevím rady, kam s nimi.
Plodnice kulovité, bez třeně, velikost do 3 cm v průměru, barva v mládí bělavá až s velmi lehkým krémovým nádechem, povrch brzy kolem ostnů políčkovitě rozpraskaný, vnější okrovka později světle hnědá, po jejím oloupání se objevuje vnitřní, papírovitá okrovka s až téměř čokoládově hnědým zbarvením. Plodnice někdy částečně zanořené, ale většinou celé na povrchu, k substrátu jen lehce přichycené bílými kořínkovitými vlákny. Lokalita je skalní step v Českém středohoří bez stromového porostu, s výskytem např. koniklece lučního českého, bělozářky liliovité, česneku chlumního horského.

Věděl by někdo, kam s tím?

Výskyt běžný, celoročně na odumřelém dřevě jehličnanů, zejména smrků a borovic, nejčastěji na mladých kmíncích. Plodnice rozlité či polokloboukovité, někdy rostoucí střechovitě nad sebou. Klobouk na svrchní straně v mládí plstnatý, bělavé barvy. Hymenofor tvoří ostny, často spojené do zubatých lišt. Barvy fialové, později hnědé, na okrajích bělavý.

Možné záměny jsou pěkně popsány v
http://www.damyko.info/ForumA/viewtopic.php?p=55111#55111

1.12.2013, Mělnická Vrutice, na kmínku borovice spolu s Černorosolem smrkovým

Už tu dlouho nebyl (a taky jsem ho potkala poprvé). Nizká poměrně hustá smrčina, bažinaté podloží, okolo rostl ještě např. plesňák zápašný a hadovky smrduté. Strmělek tam bylo poměrně dost i velkých (cca 20 cm klobouk), ale některé už při asi 10cm průměru klobouku měly tenhle nažloutlý odstín a od okrajů rozpukaný klobouk - možná už jsou taky napadené kukmákem.

Poprvé se mi podařilo najít tuhle krásnou houbu... stačil jen dotyk a hned jsem měl na rukách hnědočervené kapky.

Koukám, že zde moc často nejsou. U nás ve Středohoří rostou celkem hojně, a ani letos tomu i přes panující sucho nebylo kupodivu jinak.

Další pěkný pavučinec z Červeného seznamu jako druh, o kterém nejsou dostatečné informace. Určoval M.K.

Plodnice zřetelně rozdělena na klobouk a středový třeň, klobouk do 12 cm, s dolíčky, dlouho podvinutý, bílý ale ne čistě bílý, třeň 7 cm x 3 cm dlouhý/tlustý, soudkovitý, posetý černými skvrnami, místy rezne, rourky krátké, bílé až šedobílé, dužnina šedobílá, neměná, chuť neutrálně houbová, chorošovitá. Plodnice rostou na zemi v jehličí. Železné hory, cca 450 mnm., na jižním svahu pod borovicí a dubem.

Včera se tu ukázala smolokorka buková. Čirou náhodou a shodou okolností jsem v sobotu padl na jejího dvojníka: smolokorku pryskyřičnou (Ischnoderma benzoinum), viz foto. Ta je vázána na jehličnany, především smrk, i když zcela výjimečně byla pozorována také na listnáčích.

Roste ve smrkové monokultuře na hřebenech Krušných hor, a to jak na holém jehličí, tak v mechu. S oblibou vyrůstá též v těsném sousedství starších pařezů, ležících kusů dřeva (větve, kmínky) či šišek. Vytváří bohaté kolonie vzájemně hustě prorůstajících plodnic. Barva zpočátku bílá, posléze krémově bílá, béžová až světle okrová, s tmavěji zbarvených třeněm. Dužnina při poranění nebo rozemnutí intenzivně páchne po jodové desinfekci.

Nalezeny ve dvou skupinkách (15 a 8 exemplářů) v maloplošné smrkové monokultuře v Českém středohoří, nadmořská výška 500 m n. m. Rostly v čistém jehličí. Zbarvení šedé, šedohnědé až šedočerné. Průměr klobouku do 2,5 cm, s tmavším středem, často uprostřed více či méně patrný hrbol. Třeň dutý, průměr do 4 mm, délka nadzemní části do 6 cm, hluboce kořenující (maximum, co se mi podařilo vytáhnout, bylo 5,5 cm, ale nebyla to celá část). Vůně silně moučně okurková.

V Červeném seznamu hub (makromycetů) ČR vedena v kategorii NT pod názvem Lyophyllum rancidum (Fr.) Singer - líha páchnoucí.

Ve smrčinách na hřebenech roste velmi hojně, stačí, aby někde ležel kus staršího smrkového dřeva a hned jich je spousta kolem něj.

Včera sa nám podarilo nájsť podivné huby pripomínajúce pôvabnice fialové (Lepista nuda). Ani áno, ani nie, také zvláštne boli. Tvarom plodníc hotové pôvabnice, bez váhania. Ale farba sa nám hneď nepozdávala, veď sme videli tisíce plodníc, no takéto nie. A po kontrolnom ovoniavaní dužiny sme zostali ešte vo väčších rozpakoch. Vôňa pôvabnice fialové ničím nepripomínala a bola úplne iná. Po dnešnej pitve som si na istom, aj keď u húb človek nikdy nevie. Ani nieje moc s čím porovnávať, no mikroznaky jasne potvrdzujú rod Lepista.

Znám ji ze Středohoří ze dvou míst nedaleko od sebe - obojí okraj lesa, v prvním případě lípa, habr, líska, ve druhém lípa, dub, habr, javor.

Myslím, že by to snad měl být on... Nalezen 16. 9. 2013 u Karlštejna, v trávě na lesní cestě na okraji doubravy s vtroušenými mladšími borovicemi, v nadmořské výšce asi 380 m. Na místě rostly 3 plodnice.

Letos opět roste. Humózní půda v listnatém lese (dub, lípa, habr) při okraji lesní cesty.

Dá se říci, že jsem vzhledem k venku panujícím podmínkám šel prakticky na jisto. V maloplošné smrkové monokultuře vyrůstají pravidelně touto dobou na jednom konkrétním místě při okraji hromádky klestí helmovky ředkvičkové (Mycena pura), které jsou při vlhkém počasí spolehlivými hostitelkami houbáše.

Rostl na mechem pokryté řezné ploše smrkového pařezu. Ač je uváděn jako hojný, je to teprve třetí pařez s jeho výskytem, o kterém vím - dvakrát je to řezná plocha smrkových pařezů, jednou kořenový náběh pařezu modřínového. Všechny nálezy pocházejí ze Středohoří (nadmořská výška cca 475-490 m n. m.), v Krušných horách jsem jej zatím neobjevil.

Tento konkrétně nalezen z jedoucího auta při sjezdu do údolí, kdy jsem koutkem oka zahlédl, že na pařezu kousek od silnice cosi roste. Následovalo dupnutí na brzdu, zpátečka a rychlý výběh s batohem do lesa...

Rád bych se s vámi poradil o ryzci, kterého jsem nalezl předevčírem v jedné z pražských bučin. Mám podezření, že jde o Lactarius rubrocinctus - r. rudohrdlý. Podle Červeného seznamu se jedná o kategorii CR a píše se tam, že byl naposledy nalezen na našem území v r. 1971 v jižních Čechách. Vytváří takové malé plodnice(klobouk 3-7 cm) s typickým flekatým, jakoby potřísněným zbarvením. Také je to symbiont buku, což odpovídá nálezu. Podobní ryzci jsou v Evropě jen dva, tento a Lactarius britanicus, ten ale u nás nalezen zatím nebyl. Na fotce jsou staré dospělé plodnice, přesto max. tak 5 cm šíře klobouku a 5cm plodnice na výšku. Bohužel už měli minimum mléka a to, co jsem znich vymačkal bylo bílé, možná trochu vodnaté. Po ochutnání jemné, trochu nahořklé. Voněl podobně jako ryzec dubový, ale tak voní vícero druhů ryzců. Doma jsem si pak všiml, že při narušení, či otlaku tmavne ostří lupenů. Vyjma jedné plodnice z těch šesti, jsem ale nepozoroval ono "rudé hrdlo" - tmavě červený pás na třeni u spojení s kloboukem, což je (dle literatury) charakteristický znak pro tento druh. Co vy na to, odborníci?

Pokud se dobře dívám, zatím tu není, tak zakládám téma. Hřib Kluzákův je blízký hřibu medotrpkému, oproti kterému se liší vrstvou růžovočervené dužniny pod šedobílou vrstvou trichodermálních hyf na klobouku. Podle toho, v jakém stavu plodnice je, tato vrstva více nebo méně růžově prosvítá. Pokud se povrch klobouku otlačí nebo sedře, vynikne červená vrstva (případně je viditelná i na řezu - obrázek).

Houba na fotce pochází z lokality hřibu medotrpkého (a dalších teplomilných) na JJV orientované hrázi rybníku z Českobudějovicka.

Dlouho tu nebyla smrtelně jedovatá tak přispěji. Znám u nás v okolí pouze jedno místo, kde čas od času vyrostou. Takže je to vlastně pro mě docela vzácný nález

Na karlovarsku je stále docela "zima" a tak jsou kačenky ve výborné formě. Lokalita opět Šemnice.

Přidám ještě jedny letošní, tentokrát hodně velkou skupinu. Dnes bylo až neuvěřitelné, jaké ohromné množství jich na lokalitě bylo a to se ani nemusely hledat, byly úplně všude, nazval jsem to dokonce jehnědkovou katastrofou Já si vedu poctivé záznamy o každém nálezu hub a na každé lokalitě hodnotím pomocí semikvantitativní stupnice její četnost v daný den. Na devítibovoé stupnici mám nejvyšší číslo 4, které jsem dosud "udělil" jen málokrát. Ale těm dnešním jehnědkám bych dal z fleku pětku Ale i když jich tam bylo tak ohromné množství, tak takováhle tlačenka jak na obrázku jen jedna.

Jeden vzácný kousek z léta mikroskopoval B. Bušek. Velmi podobná Inocybe rimosa (Vláknice rozpraskaná) vláknice perličková je však robustnější, tmavší a liší se i mikroskopicky.

Když je 10 cm sněhu, lupenatký žádné a člověk chce na procházce v nejbližším lese vyfotit nějaké houby, tento se tu dá najít vždycky. Brno, Hády, na borce dubu.
Vřele doporučuji tento zábavný článek z Mykolistů č. 111 - Kotlaba F.: - Mykofejeton: Dobře odměněná námaha aneb hledal jsem škrobnatec ? našel jsem kornatec - strana 34. Nebýt toho článku, asi bych se na založení nového vlákna na Damyku vyflákla.

Zdravím všechny! 28. listopadu 2012 a 1. ledna 2013 jsem nafotil tuhle houbičku v domnění, že fotím hlenku Badhamia sp. nebo něco podobného. Teď o víkendu jsem narazil na netu na fotky prachovečníku a bylo mi jasné, co jsem to vlastně nalezl a vyfotil...
Plodničky o velikosti kolem 3 mm rostly mezi kořeny vyvráceného buku asi metr nad zemí. Bohužel jsem je nezkoušel čichem, jsa přesvědčen, že jde o hlenku. Jak vidno, rostly poměrně natlačeny v několika koloniích, celkový počet odhaduji na několik set plodniček. Dodatečně jsem se dozvěděl, že 5 týdnů přede mnou už byly na stejné lokalitě nalezeny a určeny.

Pomalu se dostávám k prohlížení fotek z loňského podzimu a našel jsem mezi nimi tato rosolovitá uskupení. Nalezeno na severní straně Českého středohoří, cca 480 m n. m., v údolí v prudkém svahu nad potokem. Porost tvoří převážně lípy a habry, roztroušeně se vyskytují duby a javory, u potoka pod svahem pak olše, v podrostu bez. Díky špatně přístupnému terénu se lokalita vyznačuje větším množstvím ležících stromů, které nejsou odklízeny (na ležících lípách rostou v hojném množství voskovičky černavé, na habrech pak pařezníky pozdní). Houby rostly na mohutné, blíže neidentifikované odkorněné a částečně mechem porostlé větvi. Šlo o zhruba desítku plodnic v různých stádiích, velikost té největší byla necelých 11 cm. Barva od bělavé s růžovým nádechem u těch nejmladších, přes narůžovělou a růžovohnědou, až po hnědou u těch nejstarších. Při prohlížení atlasů jsem narazil na mozkovku, mohla by to být ona? Nebo máte někdo nějaký tip, co jiného by ještě připadalo v úvahu?

Docela běžná houba rostoucí po celý rok na mrtvém dřevě nejrůznějších listnáčů. Mikroskopicky je zajímavá tím, že má v hyfách drobné kapičky. Tyhle kousky rostly na vyvráceném teljícím pařezu olše lepkavé. Při makroskopické identifikaci pozor, dá se zaměnit za jiné druhy, třeba nějaké Phanerochaete, možná i Merulius apod.

Dnes jsem si byl prohlédnout uplně novou lokalitu. Je dost variabilní, střídá se tam vegetace typická pro měkký a tvrdý luh, část lokality bývá podmáčená, ale díky suchům jsou tam jen prázdná koryta. Ať tak nebo tak, zdaleka nejhojnější houbou tam byla C. gallica (samozřejmě s trochou nadsázky - když je na jednom kmeni tisíc plodniček Schizophyllum commune (klanolístka obecná), tak tomu může něco těžko konkurovat ). Tady v okolí je to naprosto běžný druh, ale tolik co dnes jsem jich neviděl snad za celý život. Rostly na padlých kmenech a větvích, na stojících mrtvých nebo položivých kmenech. Spektrum hostitelů bylo taky dost široké - od olší, přes duby, vrby apod. Tak aspoň dvě fotky této krásné houbičky. Jedna je ze stojícího kmene usychající olše lepkavé, druhá z neidentifikované (asi dubové) padlé větve.

Jedna z hojnějších podzemek (aspoň podle slov Pavla Brůžka). Našel jsem ji v listnatém lese s dost širokým spektrem stromů (hlavně dub, buk, habr, ale i bříza a další) s přiimíseným modřínem. Plodnice vyčnívala mírně nad povrch země, rostla v mechu na okraji zmíněného lesa. Určil jsem ji mirkoskopicky, ale vzhledem k podobnosti ještě jednoho druhu (M. variegatus) jsem si nebyl naprosto jistý, identifikaci mi potvrdil až Pavel.

S touto houbou se lze setkat hlavně zejména ve sklepích (jak už název napovídá) a jiných vlkých místech se dřevem. Včera jsem ji konečně našel i přímo v přírodě. Rostla docela hojně na jednom mrtvém kmeni dubu letního. První jsem si nebyl jistý (bral jsem v úvahu i nějaké Phanerochaete apod.), ale mikroskop to potvrdil. Pro zajímavost ještě dodám naměřenou velikost výtrusů 11 - 15,5 x 6,5 - 8,5 μm, Q = 1,80 (měřeno 40 výtrusů).

Zdravím všechny, již na konci listopadu minulého roku, přesněji řečeno 26. listopadu sem při cestě ze školy objevil trojičku miniaturních Urnulek, říkal sem si, že je to asi náhoda, páč je to opravdu vzácná houba, no ale postupem času jsem jich tam začal objevovat víc a víc a minulý týden jsem jich tam napočítal už 26 a stále lezou nový na svět. Nevím kolik lokalit je do dnešního dne popsanejch, vím kde na ně v Praze jsou lokality, ale domnívám se, že tuhle ještě nikdo neobjevil Věřím i v přítomnost Ohnivce zimního, kdyby chtěl náhodou někdo udělat větší výzkum rád ho tam zavedu já na to nemám bohužel moc času, páč mám zkouškový Zde je ukázka jednoho, kterýho sem narychlo vycvak, už nyní má kolem 6 cm, vypadá to že je dobře živenej, jinak je tam už velká skupinka po 6.

Tak přidám kráterokrčky, které jsou trochu netypické tím, že rostly na usychající, ale stále ještě stojící jabloni - to usychání má za následek asi Inonotus hispidus, který tam o něco níž parazitoval.

Jeden zajímavě narostlý hlinák. Na té větvi jich bylo vícero, ale už jen jednotlivé plodnice. Rostl v listnatém převážně dubovém lese. (Bob: Pěkná ukázka geotropismu)

Vidím že jich tu moc není a já sem opožděně dávám svůj úlovek, na který jsem za uplynulou sezonu nejvíc pyšný (i když jsem našel i mnohem vzácnější druhy). Tuhle houbičku jsem totiž hledal velmi intenzivně asi tři roky hlavně v jednom starém neudržovaném jabloňovém sadu, ale i na spoustě dalších míst. A až v červenci se konečně podařilo. Ale fotí se teda dost blbě... Obě fotky jsou z jednoho stromu, každá z jiné světové strany, jedna z nich je z ruky neboť tak velký stativ nemám

V červenci 2012 jsem narazil na padlém buku na několik shluků jakýchsi "soudků" - viz první foto. Víc než dva měsíce se nic nedělo, až koncem září se začaly zvětšovat a měnit barvu - viz foto 2. Až během října se ze soudků vyvinuly klasické plodnice čihovitky masové - foto 3 a 4. V PR, kde je to foceno, roste čihovitka masová hojně, pozoruji ji už několik let, ale soudkovité útvary, které 3 měsíce čekají, až přijde jejich čas, jsem viděl poprvé...

Tady přidám jeden netradiční pohled na tuto houbu. Jde o rhizomorfy na padlém kmeni listnáče. Růstávají tam právě tyto václavky a v blízkém okolí jsem žádný jiný druh václavek nenašel, takže rhizomorfy patří určitě tomuto druhu.

Taktenotkrát nedodám fotky z nové lokality, jen zhruba po deseti měsících fotky z kontroly lokality. Tyto nádherně vybarvené dřevomory rostly opět na stejné hromadě větví v o něco větším množství než v době prvonálezu před cca osmi měsíci, jen ve větším množství. Našel jsem jak starší tak mladší stromata, takže zjevně tam neskomírají, což je potěšitelné. Méně potěšitelné je, že kontrola okolních hromádek větví nepřinesla žádný další pozitivní nález, i když hromádky obsahují plus mínus stejné spektrum větví. No, snad se to do budoucna změní. Možná má tento druh dost úzké ekologické nároky a okolní větve to nesplňují
Lokalita je hodně zajímavá, zvláště co se týká pyrenomycetů (našel jsem tam i vzácnou Xylaria filiformis na netradičním substrátu) a mám ji neustále pod kontrolou, tak snad tam tento nádherně zbarvený hypoxylon najdu časem i jinde

Moc jich tu není a já jsem si svoji první nafotil až dnes (i když to bylo asi z lenosti, protože jinak je tu v hlavně luzích docela běžná). Tahle je částí velké kolonie rostoucí na mohutné padlé větvi osiky.

Taky přidám nějakou fotku této ne zrovna časté houby. Tady ji hledám už delší dobu, ale zatím bez úspěchu. Viděl jsem ji loni v prosinci, kdy mi ji ukázal Pavel Brůžek. A na keřích štědřence jich bylo nepočitatelně.
Velikost jednotlivých stromat byla do 5 mm, perithecia kolem 0.3 mm.

Tuhle dost vzácnou káčovku jsem našel předevčírem, včera jsem ji jel nafotit. Rostla na mohutném vykopaném pařezu lípy, lépe řečeno na kořenech. Bohužel podobně jako u spousty dalších pyrenomycetů současné nepříliš příznivé počasí způsobilo, že je dokonale sterilní. Na druhou stranu jde o druh, který jde velmi lehce určit makroskopicky. Tak tady aspoň připojím svůj stručný makropopis. Stromata jsou víceméně plochá někdy mírně vmáčklá, rezavě hnědá až šedočerná, většinou víceméně oválná, typicky tak kolem půl centrimetru široká (největší samotné stroma mělo 0,9 * 0,6 cm), ale často srůstají a vytvářejí nepravidelné plochy i několik cm dlouhé. Na výšku dosahují maximálně jednoho milimetru. Ostioly jsou velmi drobné (desetiny milimetru), papilátní. Perithecia mají na výšku max. 0,5 mm, šířka je menší, zhruba poloviční.

Doufám, že tam ten pařez zůstane (i když je to přímo v obci a tudíž je asi určený k likvidaci), určitě se tam vrátím až bude vhodnější počasí.

Choroš. Houba Červeného seznamu (Holec a Beran, 2006: str. 121). Zájemce ji najde také v Papouškovi (2010, 2. vydání: str. 164) a samozřejmě v Kotlabovi (1984: str. 115). Bývala považována za velmi vzácnou. Dnes snad již na více místech. V j.Čechách nalezena v poslední době u Hluboké nad Vltavou, u Chvalovic a u Majdaleny, vždy na vrbách. Ryvarden a Gilbertson (1993: str.295) ji uvádějí z celé řady listnáčů a dokonce na jedli. V Č.Budějovicích je na vrbách, například v SPR Vrbenské rybníky a blízko odtud na bývalém tankodromu ve Čtyřech Dvorech.

Trošku netradiční pohled na tuto běžnou houbu. Jde o olši, která byla již delší dobu napadená troudnatcem. Letos ji pokáceli a na pařezu je krásně vidět zóna troudnatcem napadená a nenapadená. Dodám, že jde o lignivorní houbu, tudíž způsobuje bílou hnilobu, tak si jistě domyslíte, která zóna je napadená

Takže pan Bušek určil tuto vláknici jako Inocybe griseoscabrosa (Peck) Earle a jeho určení potvrdil italský expert Erminio Ferrari. Cituji pana Buška: "Jedná se skutečně o velmi vzácný druh, který byl popsán začátkem minulého století v Americe a u něhož se dlouho předpokládalo, že v Evropě se nevyskytuje. Pak byl ale nalezen ve Švédsku a posléze i v Itálii. Tento druh je velmi blízko k další "ježaté" vláknici, Inocybe squarrosa Rea, která však má trochu jiné mikroznaky a habitat, neboť roste v zaplavovaných nížinných lokalitách na blátivých půdách pod křovinatými vrbami. Tento nález odpovídá italskému z oblasti Janova - 800 m n.m. pod buky. Jinak je tento druh uváděn též pod smrky."

Letos jsem potkal jednu opravdu pestrou outkovku pestrou. Posuďte sami. Já jsem takto krásně vybarvenou ještě nepotkal. Foceno 20. 10. u místní části ValMezu, která se jmenuje Bynina. Rostla na pařezu, který už nebylo možné identifikovat. Snad byl po dubu, protože v okolí bylo několik mladičkých doubků, jinak paseka, ale blíže to nemůžu specifikovat. Zřejmě byla v době mého nálezu "úplně" čerstvě vyrostlá, protože už cca za týden, když jsem se tam vyskylt znovu, už začínala nabírat šedavé tóny, jakoby začínala "vyrudávat".

Nikde ho zde nevidím, tak zakládám nové téma. Tento ohňovec jsem našel poprvé v říjnu 2010 na jižním okraji lesa na suché vrbě (okres Domažlice). Poté vytrvávalo několik plodnic až do jara následujícího roku, kdy se vrba rozpadla a v současné době už tam není... Nicméně byl potvrzen J. Koutem na katedře biologie pedagogické fakulty ZČU v Plzni, kde je i uložen. Fotografie pocházejí z 13.3.2011

Dnes jsem v mladém březovém hájku na písčitém podloží našel jedny z posledních letošních mohykánů. Povedená srostlice tří kousků s docela masitými třeni.

Po této houbě (nebo jí příbuzné D. zlaté) pátrám delší dobu a včera konečně bylo pátrání korunováno úspěchem. Nádherné jasně žluté až oranžovočervené plodnice rostly na starém rozpadajícím se borovém pařezu v menším borovém lesíku.

Mycena leucogala - Helmovka bělomléčná, nebo také varieta helmovky mléčné (M.Galopus f. nigra), nenašel jsem ji zde, tak jsem si dovolil založit nové téma, roní bílý latex, tyhle rostly ve smrčině, Svitavsko, 23.10.2012

Dovolím si oživit jedno moje staré téma... Dnes jsem opět pořádně prověřil tyto ryzce rostoucí na stejném místě každým rokem. Mléko mírné, i když rozhodně ne chutné, mladé plodnice mají zřetelný hrbol, všechny plodnice pak mají zřetelně tmavý střed klobouku. Roste v okolí lesní stružky na neustále podmáčeném terénu v mechu (i když ne v rašeliníku). Mně to prostě na nic jiného než ten ryzec rašeliníkový nevychází.

Každým rokem jej nacházím na stejném místě, na světlém, jižně skloněném svahu mezi borovicemi. Roste mi tam mezi klouzky kravskými, dneska jsem nalezl celkem 3 plodnice. Osvračín, okres Domažlice.

Ze starých tlejících smrkových pařezů. Co se týká mé osobní zkušenosti s nálezy bílé a hnědé formy, tak zatímco bílý rosolozub potkávám pouze výjimečně, hnědých doslova desítky ročně.

Tak takový pohled se mi letos naskytl poprvé. Vloni to bylo celkem běžné. Naleleno na podmáčeném paloučku na okraji paseky. Podobná podmáčená místa byla má jediná šance, jak něco najít.

Včera to byla s Radkem procházka červeným seznamem. Kdybych věděl, že zde není, tak bych se více snažil. V malém remízku v zemědělské krajině. Klobouk v mládí slizký se zbarvenými kapkami tekutiny, pak lepkavý, nakonec suchýa matný. Pod kloboukem třeň nad prstenitou zónou bílý. Tak dokumentační foto.

Vzácný kousek z Červeného seznamu. Nalezli jsme ji už 2010. MK o ní psal článek do Mykologického sborníku.